Nejsem nijak šťastný,
že jsme tak často odkázaní na tenhle problematický zdroj: ať už jako
posluchači, nebo jako ti, co s hudbou pracují profesionálně – ale
momentálně často neexistují struktury a reprezentanti, kteří by nás propojili.
V tom je situace hudby dnes unikátní – film nebo literatura se takhle
vnitřně nezhroutily. (Ne nadarmo jsou hlavním tématem nadcházející berlínské
konference při Club Transmediale STRUCTURES, hledání nových fungujících sítí a
struktur pro hudebníky.)
Jak výše řečeno:
nejsem rád, ale nemá cenu před současným stavem zavírat oči. To je jeden
z důvodů, proč chceme na nadcházející výroční akci HUDBA 2008: Krize? Jaká
Krize? (pražská Archa 11/2 & brněnská Fléda o den dříve, 10/2) uvést do
provozu hudební „čerpací stanici", která ani šťastně, ani na protest, bude
recyklovat a distrubuovat hudební palivo, v jehož koloběhu jsme jenom
přestupní stanice. Takže, pokud se hodláte stavit, berte USB-flashky a CDR-ka!
Proč se to má dít pořád jenom v soukromí vašich domovů, že.
Na což navazuje i
moje tříkrálová charita. Říkal jsem si, že bych měl už jednou taky přidat něco
do bezedných archivů ke sdílení. Abych tím nadělal relativně menší škodu a
poprask, uložil jsem si omezení: nabídnout šest alb, která jsou 1/ buď
vyprodaná a nereeditovaná, 2/ nebo aspoň pořádně nedostupná. A volil jsem hudbu
nijak zvlášť radikální, která by mohla
potěšit relativně velký okruh lidí.
Arthur Russell: Another Thought (Point Music, 1994)
V roce 1992 umřel na
AIDS: až pak se začala šířit sláva jeho nahrávek – té trochy vydaných, ale
hlavně výběrů ze stovek hodin (!), které po sobě nechal. O jeho odkaz se dlouhodobě
a systematicky stará label Audika
(v Evropě ji přebírá Rough Trade), nevydala však tenhle titul, na který si
ponechává autorská práva Philip Glass.
Z anotace filmu
Riskantní
kombinace (Wild Combination) pro
letošní MFF Karlovy Vary: „Cellista, buddhista a vedoucí newyorské umělecké
scény The Kitchen zemřel na AIDS v roce 1992. Zanechal po sobě jemné
písně, v nichž se střetává disko, osobní křehkost a nová vlna. Dotýkal se klubového
popu i avantgardního umění: zdálo se však, že mu není souzeno prožít opravdový
úspěch. Russell byl utopista a sám sebe dusil perfekcionismem. Šestnáct let po
smrti je nadšeně objevován – jako by až v dnešní době dávala jeho poetika
snadno pochopitelný smysl. Film, v němž vystupují Russellovi
spolupracovníci Philip Glass a Allen Ginsberg, se vrací ke kulturní historii
New Yorku posledních dekád, ke zkušenosti homosexuálů a nemocných AIDS, ke
katarznímu procesu umělecké tvorby, jež má zároveň potenciál popularity." // dokumentace,
koupit / (link ke stažení po dvou týdnech zrušen)
Oldřich Janota: Žlutě (Zóna, 1994)
Jediné čistě sólové
album Oldřicha Janoty: po rozpadu tria s gambisty Havlovými, jen kytara,
hlas a ticho. „Z věcí / tiše září / jemný modrý lesk."
Řada tónů v Dnech zimy mě
dodneška přivádí v úžas: výkon skladatele. Nahráno zčásti v pražském
Rubínu, jehož podzemní klenby jako bych v nahrávce slyšel: tam byly
začátkem devadesátých let koncerty dobré a klidné.
„Vy budete ten pan
Strnad, že?" řekl jsem jako čistý vůl panu Soukupovi, když mi tehdy – v už neexistujícím filmovém klubu v paláci Adria – předával
první titul svého vydavatelství Zóna. Petr Soukup v něm mířil na silné,
jinými opomíjené věci, a vydával je skvěle vypravené (viz alba se zvukovou
stopou filmů Údolí včel a Marketa Lazarová). Label Zóna (pro katalog rolujte dolů zde) už neexistuje, je však Zóna jiná.
Na stránce Mezi
vlnami lze najít dokumentaci i
kompletní obal. Díky Oldřichovi a Petrovi za svolení k publikaci. Na dva týdny. // (link ke stažení po dvou týdnech zrušen)
Dave Douglas´ Tiny Bell Trio: Constellations (Hat Hut, 1995)
.jpg)
To ještě newyorský
trumpetista Dave Douglas neměl pověst jednoho z vůdčích a nejnápaditějších
duchů své jazzové generace: tahle (čtvrtá, takže dost raná) deska mu k tomu
pomohla. Patří k tomu hravějšímu a snazšímu, co natočil. Tiny Bell Trio už
dávno neexistuje: odpíchlo se od společného zájmu o balkánský folklór, aby se (v
sestavě trubka – elektrická kytara – bicí, neznám druhou takovou kapelu) odpálilo
do vesmíru volných souvislostí, ale ten balkán-šmrnc tam často zůstává. Jako
rychlý vzorek sofistikované hry mezi bizarností a lyrikou můžete začít tématy
šansoniéra Georgese Brassense (Croquants)
a Roberta Schumanna: Vanitatus Vanitatum
[Mit Humor]! Tahle deska se zdá skutečně vyprodaná – jiné skvělé Douglasovy
tituly od Winter & Winter u nás distribuuje arta.cz, zájemcům se doporučuje.
// dokumentace
/ (link ke stažení po dvou týdnech zrušen)