Před koncertními
premiérami Eternal Seekers (kostel Pražská křižovatka, úterý a středa) ještě
jednou k věci. Drobný hravý šaman,
okouzlený kouzelník… tak pojmenoval básníka BOGDANA TROJAKA kritik a
saxofonista Jan Štolba. Trojakova slova hrají v písňovém světě Eternal
Seekers silnou roli. Texty většinou stahují hudbu k čemusi konkrétnímu a
jasně danému. Lyrika B. T. hudební otevřenost posouvá, přibarvuje, ale
především ponechává v tajemném prostoru neurčitosti.
Jste posluchač? Zpíváte si? Na co hrajete? Jak
to máte s hudbou? // Bohužel
nejsem hudebník, zvládnu tak akorát zapískat na zobcovou flétnu. Posluchač
jsem, ale docela nepoučený. Začínal jsem punkovou muzikou, ta mě dokáže nabít
vývěrovou, jinošskou silou dodnes a doklopýtal jsem až k opeře. Ta mě
v posledních měsících tak uchvátila, že se mi prosmýkla do snu – zdálo se
mi, že jsem napsal libreto.
Jak se stalo, že jste začal psát pro Lenku
Dusilovou, Beatu Hlavenkovou a spol.? // S Beatou Hlavenkovou jsme rodáci z beskydské vesnice
Vendryně. Vlastně náhoda tomu chtěla, abychom začali spolupracovat. Moje sestra
Beatu v Praze po letech potkala a zanedlouho jsem se s ní viděl i já.
Už tehdy mě Beata, která věděla, že vydávám poezii, požádala o moje knížky a
zmínila se o projektu, který připravuje s Lenkou. Už tehdy projevila zájem o
texty. Pak jsme se více než rok neviděli a ve chvíli, kdy jsem už skoro na
Beatinu nabídku zapomněl, ozvala se s konkrétní skladbou. Byl to budoucí
Ječmínek, první naše společná písnička. Tehdy jsem pochopil, že Beata nikdy
nemluví jen tak do větru.
Spolupracovali jste na dálku, nebo
v přímém kontaktu? // Během
těch několika měsíců jsme se samozřejmě potkávali. Důležité pro mě bylo setkání
s Lenkou Dusilovou, kterou jsem do té doby osobně neznal. Uvědomil jsem
si, jak nesnadné je vkládat do úst takové osobnosti, jakou je Lenka, vlastní
slova, vlastní verše a tím pádem i vlastní smutky, sny, ale i radosti. Nakonec
jsme se ale vždy dobrali řešení. Snad zafungovala trochu empatie, ale především
hudba, která mně „diktovala" a nesmírně mě inspirovala.
Texty pro Eternal Seekers jsou vaše první
„písničky"? // Nejsou to
moje první písňové texty. Spolupracuju s píseckou excentrickou skupinou
Závodní ovce, přesněji s jejím zakladatelem Petrem Putnou. S Petrem
jsme napsali i několik písniček pro pimprlové divadlo a chystáme břesknou
operetu pro děti. // Texty pro Eternal Seekers
byly ale první, které jsem psal na hotové melodie, což byla zásadní zkušenost a
pro mě i prubířský kámen. Netušil jsem, jak takový způsob textování zvládnu.
Co si básníci myslívají o zpívaných slovech? //
O současné úrovni zpívaných
slov si básníci myslí svoje… Nebudu zastírat, že je to mnohdy bída. Na druhou
stranu je třeba si uvědomit, že písňový text má zcela jiné zákonitosti, než
báseň. Melodie je inspirující, ale samozřejmě i svazující. Není možné exhibovat
s efektními, ale nezpívatelnými verši. Když bychom ale rozebrali etymologii slova
lyrika, dospěli bychom k lyře, k oné lyře, na kterou se starořecký
poeta doprovázel, když přednášel či dokonce zpíval svoje skladby. Takže
básníkům byla asi dána do vínku jistá hudebnost už v dávnověku.
U některých textů jste s Lenkou uvedeni
jako spoluautoři. Kdo koho domýšlel? // Hudba Eternal Seekers není jednoduchá – některé rychlejší nebo
zapeklitější pasáže jsme přetvářeli společně s Lenkou ještě ve studiu. Šlo
vesměs o dílčí změny – například tam, kde se se původní verše nedaly ve
změněném a zvýšeném tempu adekvátně zazpívat.
Poznáváte ve výsledku svá slova? // Když to teď poslouchám, obdivuji virtuozitu a
originalitu muzikantů. // Odvedli dobré dílo. // Svoji práci hodnotit nemůžu,
ale Lenčina interpretace mých textů je silná a naléhavá. // Hlas a text pro mě
v tomto případě srostly. // Jedno bez druhého si už nedokážu představit.
Otázky &
odpovědi psány pro festival Struny podzimu.
