Reklama
 
Blog | Pavel Klusák

The Doors of Perception

To album stojí na nápadu, který jsme měli všichni jako děti: hrát na vrzavé dveře.

 

 

 

Reklama

 

 

 

 

 

 

Hráč na bicí Ramon
Lopez měl kliku. Vlastně těch klik je hned několik a patří Lopezovu příteli
jménem Teppo Hauta-Aho. Jejich album prostě stojí na nápadu, který jsme měli všichni
jako děti: hrát na vrzavé dveře. Finský kontrabasista (spoluhráč Cecila Taylora
nebo Evana Parkera) tu rozeznívá dveře u sebe doma a – jak jinak, ve Finsku – ve
své sauně.

A děje se tu toho dost. Jsou tu dveře Jimi
Hendrix, dveře Ornette Coleman, dveře tibetský mnich. Jsou tu dveře mňoukající,
zívající a konverzující v krátkých replikách. Dveře, které připomínají
motorový člun v chodu i naboosterovanou baskytaru. Některé zvuky jsou
čisté jako hvizd, jiné se otřásají ve skuhrání z hloubi materiálu, kdy
náhle slyšíme každé vlákno dřeva. Dveře mají pozoruhodný citový potenciál: žalostně
naříkají, zděšeně úpí, animálně vrčí i troubí do útoku. Umějí být melodické: v jednu
chvíli slyším naprosto zřetelně předehru znělky seriálu Neuvěřitelná dobrodružství rodiny Smolíkovy (trumpeta se zhoupne o kvartu
dolů a zas zpátky)!

Jsou tu impozantní
vícehlasé, vlastně akordické vrzy: dobrý sluchař by určil, zda dotyčné futro má
dva nebo tři panty. Některá glissanda vedou úctyhodným rozsahem od basu po
dětský soprán. U určitých dveří si spolu se zvukem dokážete představit příslušný
pohyb v prostoru, jiné zpívají zcela metafyzicky. Některé dveře znějí
dočista jako hra smyčcem na kontrabas: aha, pardon, to už jejich majitel začal
skutečně hrát smyčcem na kontrabas.

Lopezovo hraní na
bicí vedle téhle house music nejdřív nemá moc šancí upoutat: ale pak jsem si uvědomil,
že mi tam nikde nevadí, což je už samo o sobě výkon. Tympány seriózně
vybubnovávají z dveří nějaké démony, jindy tu rychlý rytmus sugeruje, že uvnitř
statických dveří se toho hodně děje. A hlavně: všechna muzika okolo stvrzuje,
že dveře se tu berou do hry jako hudební nástroj.

Moc nerozumím tomu,
proč deska není vydaná pod jménem celého dua a už vůbec absurdní mi přijde
titul Drums Solo II. Ale to, co na ní
zní, je tak dobrodružné, že nějaké brblání nechávám pro jednou před dveřmi.

 

Ramon Lopez: Drums
Solo II – Swinging With Doors
. (Doors
& brushes, metallophone, soft plastic mallets, drumsticks, ocarina,
fingers, darbouka, ratatar, balafon, metal chimes, bamboo chimes, cajon, tabla,
cowbells, castanets, and some other instruments.)
Leo Records, v ČR vídám
jejich tituly tu a tam v prodejně Starcastic.