(6)
Co ze starší a staré hudby jste letos poslouchali s obzvláštním
zaujetím?
PETR VIZINA, Hospodářské noviny // Dojemně
slizkej gospel The Cross od Prince
(Sign O'Times, 1987), Morrisey, Morrisey, Morrisey a hodně gay popu.
PAVEL TUREK, Aktuálně.cz // Uf, takže zase „guilty pleasure" pravdu,
jo? Po nějakém tom roce míjení se a obcházení jsem si – částečně i pod vlivem
nostalgie vyvolané filmem Control – stáhnul celou diskografii ruské (nebo
vlastně ještě sovětské) kapely Kino
(Кино). Pokračoval jsem s filmem Igla
(Игла), kde hlavní roli hrál jejich zpěvák Viktor Coj (Виктор Цой). Možná
je to způsobený všeobecně panujícím retro zájmem o patos osmdesátých let, ale
abych si to obhájil i nějak dál: ta kombinace „dekadentních" a vypjatých vlivů
od Joy Division po Duran Duran provázaná s perestrojkovým uvolněním mi
připadá unikátní. A vlastně i to, že celé album Gruppa Krovi (Группа крови) nezní vůbec vyčichle.
KAREL VESELÝ, nezávislý publicista (A2,
Hisvoice, Musicserver, karlmuzziklab.blogspot.com)
Německý kosmický rock 70.let (Klaus Schulze,
Neu!, Cluster, Tangerine Dream)
Archívy BBC Radiophonic Workshop
Kontinuum německého dub techna od Basic Channel/Chain Reaction/Rhythm &
Sound až ke Gas, Pole a Shed
Kosmické disco 80. let (Daniele Baldelli)
'ardcore/ranný
drum'n'bass (A Guy Called Gerald, Omni Trio, 808 State)
Afrobeat (Fela Kuti, Tony Allen)
The Caretaker
JOSEF RAUVOLF, Instinkt // Tradičně Milese Davise ve všech jeho
videch, ten skutečně nikdy nezklame. A vzhledem k tomu, že mi kamarád
stáhl asi 60 alb Ornetta Colemana, tak bylo vymalováno (zvláště pak u jeho
Trance Of Seven Colours). Dále starého Neila Younga, Boba Dylana, první album
Prúdů, spoustu blues atd., ten seznam by byl skutečně dlouhý. A mám zde uvádět
vážnou hudbu? Pak tedy Šostakovič, Prokofjev, Bartók, Janáček, Harry Partch,
Xenakis, Wagner…
ALEŠ STUCHLÝ, Týden, A2, Stimul // Zaklínajícího „shock-rockera" Screamin´ Jay Hawkinse (1929-2000).
Afro-americký hudební a vokální eskamotér, jehož klíčový hit I Put a Spell On You mě fascinuje už od
doby, co jsem viděl Jarmuschovu černobílou klasiku Podivnější než ráj,
představuje skutečný úkaz. Ať už chrochtá u piána, dadaisticky huláká do
mikrofonu nebo přivádí intenzivním prděním na pusu do mírných rozpaků Serge
Gainsbourga v jejich společné variaci na „Blues o zácpě", pokaždé mě mrzí,
že jeho makabrózní propriety a bizarní gesta nikdy neuvidím na vlastní oči.
Díky Bohu za
youtube. Zaříkávání TU,
přechod do anální fáze ZDE.
TOMÁŠ TUREK, Český rozhlas – Radio Wave // Opus magnum Lou Reeda Berlin (Matador) zachycený koncertně na filmu (teď už i
DVD) Juliana Schanbela. Boba Dylana a
jeho pokračování Bootleg Series (Columbia), Roberta Johnstona (Vocalion), Seasick
Stevea (Warner Bros. Rec.) a Suicide
(Mute/Blast First).
PROKOP HOLOUBEK, Fléda, festival New New!
-NEU, Dežo Ursiny, New Order
PETER BÁLIK, deník SME // Nedavno som pocul klasicku futbalovu hymnu
Zelena
je trava. Bavilo ma to rovnako ako ked som mal 5 rokov. Mam pocit, ze o
futbale nenapise nikto lepsi song ako tento.
ANEŽKA HOŠKOVÁ, A. M. 180 Collective
Sebadoh – Bubble& Scrape
Make-Up – In Mass
Mind
Ten Grand – This is
The Way To Rule
JAKUB HOŠEK, A. M. 180 Collectiv
Yaphet Kotto, The
Van Pelt, Public Image Ltd., Smashing Pumpkins ´93, Modest Mouse, Robot Ate Me,
Cap´n Jazz, 90tkový kapely z K Records, Kill Rock Stars, Dischord, Touch
and Go a Matador Records.
ŠTĚPÁN BOLF, A. M. 180 Collective
Doc Boggs, Nina
Simone, Johnny Horton.
LUKÁŠ JIŘIČKA, A2, Hisvoice, Stimul // Bez pořadí: Georges Aperghis, Heiner
Goebbels, Rolling Stones, Hans Eisler, Meret Becker, Serge Gainsbourg, Miles
Davis, Archie Shepp, John Coltrane, Cassiber, Otomo Yoshihide, Astro, Morton
Feldman, Giacinto Scelsi, Tristan Murail, Rain Tree Crow, Ennio Morricone,
Naked City, Painkiller, Napalm Death, Sonic Youth, Tenko, Andreas Ammer,
Karlheinz Stockhausen, Boredoms, Peter Eötvös, Die Haut, Swans.
MATÉJ KRATOCHVÍL, šéfredaktor Hisvoice // Italský skladatel Luigi Nono (1924-1990) patřil od padesátých let k hlavním
tvůrcům evropské avantgardy, na rozdíl od jiných mu do racionálních hudebních
konstrukcí vždy nějak prosákly inspirace ze skutečného života. Díky tomu je
jeho hudba brilantně vymyšlena a vystavěna, ale zároveň v ní jsou emoce a
čistý požitek ze zvuku.
Jak Marc Almond tak umělec, který si říká Momus, jsou aktivní i dnes, mě ovšem
okouzlily jejich nahrávky z osmdesátých let, kdy – každý po svém – míchali
poetiku kabaretních šlágrů, lacinou exotiku i tehdejší „syrové" syntezátory.
KAREL KOUBA, Stimul, A2 kulturní týdeník
Vše od Velvet Underground protože jsou věční
20 Jazz Funk Greats od Throbbing Gristle protože jsou vizionáři
Desky Alberta Aylera, Johna Coltranea a Petera
Brötzmanna, protože jsou skvělí saxofonisti a nikdy neomrzí
Starší
desky Mika Pattona,
z pochopitelných důvodů
Current 93
HYNEK DEDECIUS, Hisvoice // V přívalech nové hudby nezbývá moc
času na ohlížení zpět, vracím se tedy spíše ke starším titulům umělců, kteří
přichází s novým materiálem, popřípadě osvěžit si polozapomenuté oblíbené
desky. Z těch namátkou Sofa
Surfers, Massive i Flying Saucer Attack, Windy & Carl, Seefeel, Long Fin
Killie nebo Playgroup.
BABUTA – BARBORA ŠEDIVÁ, festival Next,
A4, Trištvrte revue
Philip Jeck, Underworld, Ali ibn Rachid, Michael Jackson, The Residents.
PETR VRBA, Rádio 1 (13 syrových), Hisvoice
Serge_Gainsbourg a jeho hity včetně vlhkého Je t'aime… moi non plus (1969) v duu s Jane
Birkin, naprosto ideální hudba pro intelektuální večírky s kvalitním vin
de France!
„je suis petit
voleur,
grand faussaire,
flambeur, vitriolé,
depressif,
pessimiste forcené,
fier,
tricard, indélébile,
maladroit,
addict et violent"
Taky mě nadchlo
dvojalbum Milese Davise Live at Fillmore.
MILOŠ VOJTĚCHOVSKÝ, Galerie Školská 28, FAMU
lidová hudba
radžastánu
kevin ayers
kevin coyne
nino rota
procol harum
MARTIN MAZANEC, dramaturg/kurátor
multimediálních a hudebních přehlídek pro Letní filmovou školu či PAF
NEIL YOUNG: Live at Massey Hall
TALKING HEADS (vše)
PETR FERENC, A2, Hisvoice, Stimul
Love
– Forever Changes
Beach Boys – Pet Sounds
Kraftwerk – Electric Cafe
West Coast Pop Art Experimental Band – Vol. 1 a 2
Stovky supraphonských singlů
Johnny Cash!
PAVEL KLUSÁK, Respekt // Alba Chrise
Watsona, tj. supy, hrochy, opice, havrany, vítr. Dál: Caetano Veloso
, skvělý ve vnucené angličtině (junta ho vyšoupla do
londýnského exilu, 1969-1972) i pozdějších avant-português písních. The Langley Schools Music Project. Carole King. AGF. John Oswald. Prince.
Jeffrey Lewis. Desetialbum Glassbox
(Nonesuch) k mému vlastnímu překvapení ukázalo, jak je dílo Phila Glasse různorodé (?!?). Bernard Parmegiani. Schoolhouse Rock. A povinnost (sebou
samým naordinovaná) psát seriál o českých albech mě zastihovala
v Barceloně s Jiřím
Schmitzerem v iPodu, v Londýně s Kainarem, jindy jinde s Kokoliovými Éčky, Jonášem a dr. Matrace…
* * * * * * * * * * * * * * * *
Hotovo, anketa je tímto kompletně publikovaná. Srdečný dík všem přispěvatelům. Byl bych jich rád oslovil ještě víc, ale zvládnout editorsky a časově už jen těchhle padesát normostran je docela zátěž. Pokud chcete, abych ji podstoupil za rok zas, klikněte dole na obdélník karmy, aspoň získáme potuchu o šíři publika. Výhrady a připomínky vítány v komentářích. Pokud by vaše médium tuhle anketu za rok chtělo uspořádat a publikovat, směle se ozvěte. // Kompletní anketu
najdete na vláknu Hudební bilance 2008.