Ryoji Ikeda patří mezi nejznámější figury
současného japonského umění ve světě. S japonskou radikálností a perfekcionismem,
nad kterým člověku zůstane otevřená pusa, pracuje s digitálními daty. Přestože
vydal DVD, jeho déšť dat a čisťounký zvuk od neslyšitelných hloubek po
neslyšitelné výšky plně působí jen z první ruky. Hudbymilovní znají jeho
alba od labelů Touch a Raster Noton. Vykrájel jsem ze staršího textu několik fragmentů
jako náznak Ikedovy vizitky.
Je smyslová slast
z nižších sfér než umění? Zvuková čistota a intenzivní příval Ikedovy
hudby (stejně jako jeho kolegů z labelů Raster Noton, Touch, dubstepu nebo
třeba dua Haswell & Hecker) si přímo říká o vnímání na vlastní kůži,
z první ruky, co nejblíž k prameni vzniku. „Potýkal jsem se
s neodbytnou otázkou: co je to koncert? Normálně se lidi chodí na koncert
´podívat´. Ne poslouchat hudbu, ale podívat se, co se to tam děje.
V tomhle směru jsem byl mimo – neumím tančit, nezpívám, neumím lidi
pobavit, takže jsem úplně vážně řešil, co s tím. Vyřešil jsem to plátnem a
obrazy."
matrix [for rooms]
0000000001
matrix [for rooms] 0000000010
matrix [for rooms] 0000000100
matrix [for rooms] 0000001000
matrix [for rooms] 0000010000
matrix [for rooms] 0000100000
matrix [for rooms] 0001000000
matrix [for rooms] 0010000000
matrix [for rooms] 0100000000
matrix [for rooms] 1000000000
.matrix 1111111110
.matrix 1111111101
.matrix 1111111011
.matrix 1111110111
.matrix 1111101111
.matrix 1111011111
.matrix 1110111111
.matrix 1101111111
.matrix 1011111111
.matrix 0111111111 (tracklist dvojalba
Matrix, Touch, reeditováno 2008)
Dost zajímavou
reflexi napsal (na server Brainwashed) vědec John Kealy. Při Ikedově živé
performanci C4I sledoval na plátně zahlcení čísly z burzovních zpráv,
prostříhávané s reportážními záběry současných válečných konfliktů.
Ekonomická fakta tu patrně (přinejmenším zčásti) mají souvislost
s ozbrojenou mocí, ale Ikeda prezentuje proud déšť obrazů paralelně s
mikrozvuky, v tak bleskových prostřizích, že detaily a fakta nemůžeme
zaznamenat. Pro Kealyho to není alibistické, naopak to vnímá jako odraz čehosi
zcela reálného: „Ve svých filmech Ikeda opakovaně ukazuje, jak mnoho toho jako
společnost víme – ale taky jak nedostupné a nepoužitelné jsou tyto informace
pro většinu lidí." Samotný název představení vychází z armádních „pěti pé"
pro zacházení s informacemi a vnitřní strukturou: Command, Control,
Communications, Computers and Intelligence (příkazy – řízení – komunikace –
počítače – tajné zpravodajské služby) – – –
Koncert Datamatics (verze 2.0 bude onoho 13/12 v Olomouci,
pozn.) se zdá být nejvýraznějším počinem japonského tvůrce za poslední
léta. Obraz i zvuk jsou tentokrát kompletně vytvořené digitálně: přesto
výsledek míří pryč od abstrakce a mikročástice (připomínající zase data) se
skládají do čehosi skutečného. Z rychle „rolovaných" číslic a znaků se zprvu
usadí body, linie a roviny: pozvolna narůstají do krajinného obrazu, který
sugeruje i hloubku. Je to třírozměrný model vesmíru i s hvězdami (v jedné
části filmu se obraz zahltí jejich popiskami). Ikeda, podobně jako
v performanci Matrix, „skenuje" model ve všech rozměrech, tři osy
rozeznívají různé zvuky podle toho, jakých objektů se dotýkají. Ve finále
Datamatics se celý výsledek vrstevnatého procesu prohne a zakřiví – přechází do
další dimenze. Najednou tady cítíme skvěle vyjádřené sepětí dvojího dobrodružství:
vzrušení jak z dynamického vypointovaného pohybu, tak z velkých vědeckých
teorií, které za ním stojí – – –
PAF 2008: http://www.pifpaf.cz/
http://www.myspace.com/ryojiikeda
