Báječný
žurnalistický týden: kličkování mezi novým Fenneszem,
recenzí
na Dva, posloucháním Jasné páky (pro seriál) a přípravou na
noisový Audiovisual (viz odstavec níže) vyvrcholí služební cestou do Národního
v Brně na Landu. Těžko si dokážu představit, že hra se
sokolsky-jungiánskými motivy (podle pí ár) změní něčí pohled na Daniela: to, co
jsme milovali, milovat budem dál, jak praví Seifert, a McLuhan k tomu
dodává: Medium is the message.
Tajemství Zlatého
draka nechci ignorovat hlavně proto, že se na něm podílejí lidi, kteří
v minulosti udělali spoustu evidentně inspirovaných, podnětných, ryze
tvůrčích věcí. Pořád nerozumím tomu, proč oni a Landa: kdyby mi tak na to dalo
představení nějakou uspokojivou odpověď!
Téměř nikdo v médiích (výjimku,
co vím, tvoří Jiří Peňás) nevnímá kontext Landových spolupracovníků. Zdenek
Plachý, spiritus agens projektu, je hudební skladatel, který hrál chvíli
s kapelou Dunaj, vedl (nebo spoluvytvářel?) cenný časopis Ticho o soudobém
umění a myšlení. Z happeningů, které má na kontě, mám nejradši Přespolní
mši. Když s Jiřím Šimáčkem, tedy coby firma Střežený Parnass, dělali
v pražském „Dvořákově" Národním Fantoma
opery, bavil mě víc námět a úmysl, než celé provedení. Ale na moment, kdy u
základních kamenů vzýval najatý sbor poslušně pekelné síly, jen tak nezapomenu.
Nemůžu pominout ani
Martina Dohnala, dramaturga Zlatého draka. Martinova lisztovská kštice vlála za
piánem v avantrockových Pro pocit jistoty, kde zhudebňovali třeba
Benjamina Pereta. Jako herec se skvěl jak v HaDivadle, tak předtím
v mém životním divadelním zážitku, už-nevím-kolika-hodinové hře Ananas,
jíž se s Ochotnickým koružkem proslavil – jako autor i režisér – J. A.
Pitínský. A co Martinovy přednášky o Tarkovském nebo Rostropovičovi, manická
osvěta s duchovní nesmlouvavostí a rovnou i smyslem pro grotesku! Zážitky.
A teď Landa. Záhady.
Nevyzpytatelné jsou cesty avantgardistů. Let´s see. Co
uvidím, popíšu do pondělního Respektu.
* * *
Stručně zvu na
dnešní večerní AUDIOVISUAL (kino
Světozor, 20.30), to jest promítání dokumentů a videí kolem DUBSTEPU a NOISU. Odvahu: Noisová část (která je delší) by měla být
vydýchatelná pro všechny, kdo se děsí hlukových stěn: krouží kolem různých
poetik a přístupů, je pestrá a pro nejskalnější noisaře asi až moc milosrdná.
// Anotace: Dubstep přichází aktuálně z temných klubů, noise spíš
z rockové a avantgardní scény. Oba proudy znamenají radikalizaci zvuku
v dnešní běžné (sub)kultuře: nabasovaný dubstep duní apokalypticky a varovně, jako dance party
v ruinách světa, trochu sci-fi,
trochu předzvěst 21. století. Noise
je „pornografie hudby" (Merzbow), poetika hluku, ať už v intenzitě
nebo kvalitě materiálu. Audiovizuální pásmo přináší dokumenty a videa
z obou břehů. // K vidění a slyšení: The Bug & Warrior Queen, úryvek z dokumentu Dubfiles, Lightning Bolt, Holy Fuck, Pan Sonic & Edward Quilt, Earth, Maja Ratkje, záznamy
z new-noisových koncertů v Tokiu
(Sachiko M, Ami Yoshida…), Fennesz a spol. jako autoři filmového
soundtracku & více.