– – – a docela
impozantně zaměstnaný se jeví v posledních dvou letech Four Tet, čili britský elektronik
Kieran Hebden. Obdiv nebo přinejmenším respekt se tu netýká prosté kvality, ale
jeho metody života, opouštění projektů v momentě úspěchu a potenciální
stagnace. „Natočil jsem tři alba coby Four Tet," říká Hebden, „a už to začínala
být jedna formule." Střih udělal důkladný, respektive radši hned tři až čtyři.
Sešel se s afroamerickým zkušeným bubeníkem Stevem
Reidem a spontánně, bez použití studiové montáže a playbacku, vydali dvě alba
společných sessions. Pak Hebden vyčistil šuplík se štítkem Four Tet a vydal dva
disky remixů (nemusím to pro vás linkovat, že ne? je tak snadné to najít), poté se vrátil
k Reidovi a natočili třetí album Tongues,
tentokrát nikoli dlouhých extatických jízd, ale kratších tracků. Tongues vyšli v březnu, takže trpělivost,
už docházíme do současnosti: Hebden obnovil své spící trio Fridge – slyšíte dobře, skupinu Lednička – a v červnu vydá po
šesti letech album nazvané The Sun. Vyjde na Domino Records,
leží tu přede mnou, v rádiu jsem z téhle děravé, nesymetrické postrockové
desky pouštěl skladbu Comets, v The Wire strčili na kompilaci jinou, a totiž Our Place In This.
Nutno ale ještě dopovědět Hebdenovu tvůrčí anabázi: stihl
totiž taky vecpat do studia americkou weird-jam kapelu Sunburned Hand of the
Man (známe z pražského Crossu a loňského textu v Respektu, noise,
freefolk, beatnické hulákání poezie…), kterou tam jakoby dirigoval: Teď jen
basa a bicí – teď všichni na flétny, teď něco u klavíru… Tenhle materiál pak
použil jako základ vlastních mixů a koláží, album vyjde v létě u norských
Smalltown Supersound.
Neříkám, že ze vší té muziky lezu po zdi. Ale mít tak na
domácí popové (jasně, co jinýho než pop je Four Tet?) scéně někoho tak původního, tak činorodého, tak
čmuchajícího napříč různými proudy, co souvisí s dneškem – – –