Paul McCartney vydá
album u nezávislé firmy v listopadu, Lenka D. to stihla už před čtrnácti dny. Ode
dneška je poslední týden v novinových stáncích Respekt s novým albem Lenky
Dusilové a spol. Eternal Seekers. Obal
nenápadný, Respekt cudně nepodniká promotérský tlak – zkrátka, doufám, že si
akustické, mnohotvárné písničkové album najdou všichni, které tenhle chytrý, osobní pop na hraně poezie může obohatit. Beata
Hlavenková ho poznamenala pevnou rukou kapelnice, co studovala muziku v Americe.
O kvartetu Clarinet Factory řekla, že díky tomu, jak jsou sehraní, jim mohla
napsat takové pasáže, jaké by si u jiných muzikantů nelajsla.
"Čistou krásu netřeba pitvat," napsal Ondřej Bezr v Mladé frontě dnes a dal albu devadesát procent. Já tuhle desku
recenzovat nemůžu – leda vzít nějaký velký kytky Lence a Beatě na pražskou
premiéru (út 21. a
st 22. října, festival Struny podzimu, kostel sv. Anny – Pražská křižovatka) a
tady nechat text, který vznikl pro program zmíněných koncertů. Třeba vám pomůže vytušit, jestli album, jímž v RESPEKT Edici dáváme jasně najevo, s jakou hudbou se chceme spojovat a jaké nahrávky iniciovat, není náhodou něco pro vás. // Eternal Seekers (myspace)
Z natáčení alba Eternal Seekers // Foto Matěj Stránský
Slyším nic a za ním tebe // „Je to workshop,"
říkala zas a znova Lenka Dusilová od mírné zimy 2007-2008, kdy se začala
naostro scházet s těmi, u koho cítila silný společný potenciál: spoluhráčkou a
přítelkyní Beatou Hlavenkovou a pány z Clarinet Factory. Tehdy na počátku
ještě nebyl žádný název Eternal Seekers, zato hledání ano. „Nebude to moje
sólové album!" opakovala zas a znova na otázky po repertoáru, který vznikal na
společných setkáních. Tomu leckdo moc nechtěl věřit: držitelka několika
výročních Andělů po své evidentně nejlepší desce Mezi světy (2006) půjde zkusmo budovat repertoár s muzikanty,
kteří sice mají k popu a písničce vztah, ale dráždivě nepřímý?
Přesně tak to bylo.
„Vracela jsem se v té době z Ameriky. Cítila jsem nevyzrálost, žádnou
chuť pokračovat v tom, co se nabízelo. Zahořela ve mně touha otevřít novou
kapitolu, vypadnout z vlastního stereotypu," rekapituluje bez sentimentu
byvší (a nejspíš i budoucí) rockerka. Spolupráce s americkými producenty a
hráči jí dodala odvahu zkoušet nové věci, nechat se v hudbě vést
momentálními impulsy mysli, těla i hlasu. Nebát se tvorby uprostřed pohybu.
Když se před námi
jako koberec rozvinou struktury klavíru a klarinetů v Komíhání či rozvibrovaném Ječmínku,
uvědomíme si, že úkrok z popové scény ke komornější, akustičtější hudbě je
výzva a zkouška. Tenhle zvuk není milosrdný úkryt, hlas je odkrytý, málem jako
nahý. Že Lenka obstojí technicky, to není po albu „mezisvětů" překvapení. Ale je
potěšení sledovat výraz: sdílení intimity, drive, radostný údiv z poetických
obratů, následování rytmu a významu, který tu tepe-tepe-tepe-tepe, protože to
naštěstí lze vyjádřit takhle příhodně.
*** // Všichni z Eternal
Seekers vycítili, že v tomhle repertoáru se nemyslí na žánrové „dobré
mravy"; šanci dostala píseň, která si hledá tvar zevnitř („slyším nic a za ním
tebe," říkají možná nejdůležitější slova alba). Každá jakoby od začátku. Proto
se výsledný repertoár podobá krajině nebo mapě, kde na sebe navazují různorodá
místa. Lenčin hlas jednou věrně slouží veršům, jindy instinktivně hledá zvuky a
slabiky za slovy, jako by se naladil na jazyk, kterému rozumíme jinak než myslí.
(Však se na albu ozve i hlas Beátina mrňavého Mathiase Joela: svobodný let na hranici
povídání a čistého zvuku!) A ještě jindy opustí melodii a rozbrebentí se
v proudu řeči, který hiphopová éra dávno legitimně pustila do muziky. Tahle
ambiciózní rozmanitost činí z Eternal Seekers mimořádný čin v dnešní
české muzice: protíná se tu středoevropská kultivovanost s uvolněným,
enšpíglovským chňapáním napříč žánry, jaké je vlastní současné světové vlně,
jež se nově a po svém vrací k „obyčejné" písničce.
*** // Šanson i
soundtracková obraznost, blues i moderní komorní hudba, dotek elektroniky i
jazzu, experiment i minimalismus: to všechno tu proznívá. Poslední
z jmenovaných hudebních zón byla vždycky blízká Clarinet Factory. Ti
v rámci Eternal Seekers udělali další krok cenným směrem: v emancipaci
interpretů, k zrušení hranice mezi dobrými „hráči z not" a celkovými
spolupachateli. Mezi českými muzikanty, kteří mají klasický background, není
takové pojetí běžné: ale snad není moc troufalé říci, že téhle odvaze, spojené
s rozhledem a odpovědností, patří budoucnost. Jindřich Pavliš
k vzniku skladeb říká: „Spojování našich osobních stylů a zkušeností tu
šlo dál, než jsme na začátku čekali. Na jednu zkoušku třeba dva z nás
přinesli různé nápady a ukázalo se, že těsně korespondují – najednou
z nich byla jediná skladba…"
Spolupráce nabrala
nečekané dimenze. Vojtěch Nýdl přinesl text a zpívá. Báječnou reminiscencí na
letošní úspěch Factory je vokál „Bobbyho Mc Peppina" (tedy Petra Pepina
Valáška) ve Spirálách: ve spontánním
duetu s Bobbym McFerrinem klarinetové kvarteto obstálo nejsuverénněji
z hostů českých koncertů.
*** // O amerických
jazzových školách se v současnosti říká, že nejsou nejprogresívnější: na
Beatě Hlavenkové se ale studium v Massachusetts podepsalo dost šťastně. Písně
„Věčných hledačů" aranžuje pevnou rukou, hodně toho zná, aniž by se tím dala
svázat. Někdy přináší písničku, jindy se chce mluvit spíš o hlubší skladbě (Verše, Spirály): každý zpěvák by za ně
byl vděčný, ne každý by je dokázal přijmout všechny.
S básníkem (a
vinařem!) Bogdanem Trojakem vstoupil do kruhu Eternal Seekers duch současné
poezie. Promlouvá s přesností lyriky, pomáhá písničkám pryč od popového
brouzdání ve vlastních pocitech. Místo toho pozoruje – básnicky pronikavě, v
obrazech i slovech, jež stojí za vyzpívání. Texty jako Pro Lenku („Lenka leží v lůžku a stůně…") zkoušejí mluvit co
nejnormálnějším proudem řeči: další výjimečnost na české scéně.
*** // Energetické pole
programu dohromady vytvářejí různorodé impulsy: polský text Dzdzysto. Lenčin
„jiný návrat" k písni, kterou zpívala někdy v šestnácti letech
s kapelou Sluníčko (Půlnoc).
Báseň Františka Halase Ohně, u které
si člověk říká: odkdy píše Lenka Dusilová takhle silné melodie? Uměla to
vždycky, nebo se něco stalo na hledačské expedici s Eternal Seekers?
Už Mezi světy daly jasně najevo, že úspěšná
zpěvačka se utrhla z kolotoče žánrového popu a míří na dobrodružnou cestu
osobní hudby. Spojení s Beatou Hlavenkovou a Clarinet Factory takové
očekávání vrchovatě naplnilo: tím spíš, že jejich hudbu lze poslouchat jako netriviální
pop-music i jako vyjádření s hloubkou skutečné tvorby.
Poslední slovo ať má
„Dusilenka", osa výjimečného kolektivního projektu. „Stylově mají Eternal
Seekers široké spektrum, ale přesto: cítím ty písně jako různé podoby
romantické hudby. Pro mě osobně se dotýkají vypořádávání s minulostí. Jako
bych si sepisovala mezisoučet."
