Johoho, tak tomuhle říkám důvod pro cestu přes D1!
Kytarový samuraj a starý šedivák Lee Ranaldo přijede s triem, které se po léta zdokonaluje
v sónických improvizacích.
Brněnský festival
Expozice nové hudby po léta vede Jaroslav Šťastný (čili skladatel Peter Graham)
podle svého nejlepšího svědomí, erudice, hodnot, vkusu. Zdá se mi příznačné, že
se v současnosti víc než kdy dřív dotýká avantgardní
postrockové scény: prostě se přibližujeme. Je to jako s leckterým jiným uměním: Na Expozici se podobné věci už pár roků odehrávají, ale teprve teď jim dorůstá širší publikum.
Lee Ranaldo a Alan
Licht (kytary, přístroje) založili Text of Light v roce 1999 jako soubor
pro improvizaci k experimentálním, ryze abstraktním filmům Stana Brakhage
(Text světla je název jednoho
z nich). Kolem protagonistů střídavě rotují Christian Marclay, DJ Olive nebo William Hooker, v Brně
bude hrát Ulrich Krieger (sax / elektronika). Album, které znám, plyne celou hodinu v jediném
tracku, jediném postrockovém proudu: šum ruchů a médií tvoří lůžko, v něm sóla,
která i při extatičnosti a expresi mají jakýsi klidný odstup. Kdo trpí na
Ranalda a jeho zkušené konání s vazbící kytarou, užije si. Je možné, že Ulricha
Kriegera slyším přes jeho sax-tronics zkresleně mluvit? Alan Licht hlásí hesla:
Synchronicita, ne synchronizace. Pohyb, ne film. Zvuk, ne soundtrack. Akce, ne koncert.
Sonic Youth u nás
hráli vloni. Pro newoyrské noise-postpunkery je ale po léta charakteristické,
že všichni členové v jednom kuse vytvářejí vlastní experimentálnější projekty – a
jeden z nich u nás tentokrát zažijeme poprvé.
Vedle Text Of Light (4.
března, Fléda, předskakují Poo) je událostí i pozvání berlínského společenství
Phosphor: spolku elektroakustických improvizátorů, z nichž mnozí mají
výrazné sólové dráhy (Axel Dörner, Andrea Neumann, Annette Krebs, Burkhard
Beins, Robin Hayward…). Na Expozici nové
hudby dál vystoupí Mateřídouška, Marko Košnik (Laibach), slovenští elektronici
Pink Big Pig, dále viz program.
Na vystoupení
Text of Light je jediná mrzutá věc, a totiž že v Praze v tutéž dobu hrají
Black Dice – taky New York, taky rafinované zvukové opájení až k noisu,
dokonce předskakovali Sonic Youth. To by byl moc pěkný dvojkoncert.
