Mezi odpovídající přibyl Josef Rauvolf,
zpětně blognu jeho odpovědi na předchozí. K dopisu se po uzávěrce vzepjal skladatel a rozhlasový producent Michal Rataj, což se ve dnech čerstvého
otcovství silně cení! Je to spíš jednolitý článek, který se bude dobře hodit jako samostatný appendix ankety.
Jak říkal s vlídným kyvem lebky Vladimír
Menšík na začátku Bakalářů: Prosím, podívejte se.
PETR VIZINA, Hospodářské noviny
Peter Cusack – Nejmilejší
zvuky Prahy. Čerstvý zážitek je pokračování „beefu" Stimulu (tak se to jmenuje,
myslím) proti Alternativě na
blogu Tondy K.. Takhle vypadá výměna názorů, z který se něco
dozvím, ten diskutující B. B. King asi kecá, když tvrdí, že se jmenuje Málek, ale
je to opravdu zábavné!
PAVEL TUREK, Aktuálně.cz
Asi budu působit
otupěle, když si vyberu tenhle bizár, ale české turné, které absolvovali
8-bitoví mazánci labelu Kitsuné You Love
Her Coz She's Dead spolu asi se třemi britskými metalovými kapelami, mi
připravilo ojediněle rekontextualizovaný zážitek. Vidět něco, co má atributy
koksově vyhypeované pařížské party v plesnivém staroměstském sklepení ve
společnosti asi tak čtyř zpruzelých obézních gotiček a tří dalších lidí, které
jsem znal jménem i příjmením, si pokládám vážně za čest.
KAREL VESELÝ, nezávislý publicista (A2,
Hisvoice, Musicserver, karlmuzziklab.blogspot.com)
Steve Reid a Kieran Hebden na Stimulu
Tim Hecker na Donaufestivalu v Kremži
Soundscape tokijské
čtvrti Šibuja
Česká RAPublika
Earth v Paláci Akropolis
JOSEF RAUVOLF, Instinkt
Koncert Leonarda Cohena (pro úžasnou pokoru a
sílu) a hlavně Woven Hand, ti mě
doslova převálcovali. Stejně jako Gutter
Twins, tedy hlavně Mark Lanegan. Samozřejmě též Tom Waits, tam jsem ale jaksi čekal, jaké to bude. Každoroční
nevýhodou tohoto bilancování ovšem je, že koncerty z jara se mi přelévají
do minulého roku… a bohužel – také – zapomínám…
ALEŠ STUCHLÝ, Týden, A2, Stimul
Do extáze mě letos
uváděla dynamická a napínavá improvizace mých oblíbenců, elektronika Kierana Hebdena a legendárního bubeníka
Steve Reida, maniakální řev Mike Pattona krytého jazzovou úderkou
ZU, elektroakustické hračkářství norského dua Alog a chvílemi také zkušený principál a kabaretní magnetizér Tom Waits.
Zatímco výše zmíněná
vystoupení patří k výjimečným zážitkům, padesátiminutový zvukový zábal norského
noisového dua Jazkamer (+ polský
kolega Robert Piotrowicz) spadá spíš do kategorie zkušeností. Poprvé jsem
v rámci prevence potenciálního poškození sluchu na koncertě vytáhl špunty,
poprvé jsem byl svědkem něčeho tak destruktivního a opojného zároveň.
Univerzita sonického terorismu, zvukové poučení o tom, jak vytáhnout své
vnitřní ucho na parket. Docela se mi líbí, co o koncertech Jazkamer napsal
milovník postmoderny James A. Hanna: „Autechre
potkávají The Boredoms, narušení roboti hrají klavírní recitál, režisér Clive
Barker natáčí hororový masakr v japonském metru". Přibližně tak.
TOMÁŠ TUREK, Radio Wave
V paměti určitě
zůstanou následující koncerty. Z pražských – Leonard Cohen, Why?, Woven Hand, Gallon Drunk hned 2x, Bad Seeds,
Dragons Of Zynth, Handsome Furs, Russian Circles, Bonnie ´Prince´Billy a
pochopitelně Einstürzende Neubauten.
Do zahraničí
s vyplatilo vyjet na Health, Fuck
Buttons, Billa Callahana, Silver Jews a The Devastations na Primavera Sound
Festival do Barcelony, na TV On The
Radio a Santogold
do Mnichova, Portishead, Band Of
Horses a Cat Power do Berlína.
Navrch jeden
evergreen: Záznamy zasedání Rady
Čro.
PROKOP HOLOUBEK, Fléda, festival New New!
Joakim live – Transmediale/Berlin
Ventolin – NOD/Praha
OTK
– LFŠ Uherské Hradiště
Napszyklat – BlueNote/Poznan
Matmos – Stimul/Praha
Philipp Quehenberger – Heavy Mental/Brno
ZU + ¨Mike Patton – Stimul/Praha
PETER BÁLIK, deník SME
Viedensky koncert Patti Smith. Uzasna zenska, ktora dnes
hrava na jednom podiu so svojim synom a hlavne skvelou kapelou.
ANEŽKA HOŠKOVÁ, A. M. 180 Collective
Jassie Evants & Toby Dammit(Skutecnost)
Old Time Relijun (Klub 007)
Dinosaur JR (Palac Akropolis)
Japanther (Klub 007)
Tar…Feathers (Klub 007)
Bela Emerson (Jeleni)
Okkervil River &
Bad Dudes (Rock Cafe)
Dragons of Zynth (Klub 007)
JAKUB HOŠEK, A. M. 180 Collective
The Death Set @ 007
Okkervil River + Bad Dudes@Rock Cafe
Dragons Of Zynth@007
Fucked Up@007
Polite Sleeper@007
Japanther@007
Health + No Age@Arena Vídeň
The Mae Shi@Flux Vídeň
Parenthetical Girls@007
Foot Village@Luminaire Londýn
Tar…feathers@007
Ligtning Bolt@007
Anavan@007
Comadre@Arena Vídeň
Maximum Black Festival@Berlin
Bonde Do Role,Kate Nash,Los
Campesinos!,Battles@Melt! Fest
Raein, Daitro, Goro@Fluff Fest
These Are Powers@Meet Factory
Olafur Arnalds@007
ŠTĚPÁN BOLF, A. M. 180 Collective
Pozitivní zážitky
roku:
– dění na A. M.180 stage na Fluff Festu (koncerty
Goro, Woods, Mon Insomnie a dalších)
– a Bonnie poprvé naživo.
Negativní zážitek roku:
– jednání šéfů produkčního týmu Meet Factory
kolem koncertu Xiu Xiu a spol. Pro podporu akce nehli prstem, neriskovali ani
korunu, jednali s námi arogantně, ale ve finále tihle vykukové koncert
prezentovali v podstatě jako svojí párty s desítkami volňásků pro
kamarády a partnery z byznysu. Zvedl se mi z toho žaludek, zkazilo mi
to koncert a trvalo pár dní, než jsem se z toho vzpamatoval.
Lidi naštěstí
přicházejí a zas odcházejí, ale místa zůstávají. A jako místo je jinak Meet
Factory parádní.
LUKÁŠ JIŘIČKA, A2, Hisvoice, Stimul
Tam, kde je ticho,
si člověk teprve uvědomí hrůzu toho, je-li na stejných místech hluk a hudba
jako hlasitá clona v pozadí. Ticho
v toskánských obchodech, kavárnách a restauracích zesiluje vnímání hovorů
a lidí, nevytrhává nás do pasivního sezení, ale hovoru. Nikdo vám necpe svůj
impulsový nebo frekvenční vkus.
Přestěhovat se z Vršovic do Nuslí vyžaduje
zvyknout si nejen na zvuky nového bytu a domu, v němž hudba samozřejmě zní
jinak, ale i jinak zvukově vnímat okolí. V Nuslích se více píská pod okny,
auta jezdí s tuningem sedmdesátkou v úzkých ulicích, děti řvou a lidé
žijí více na ulicích. Pomalu mizející kolorit jedné čtvrti.
Zvuková instalace v Palais de Tokyo v Paříži – asi sto ozvučených
plastikových masek na stojanech se zabudovanými malými reproduktory Dartha
Vadera vytvářelo hlukovou stěnu zvukového násilí. Atmosféra strachu skrze hlavu
oblíbené postavy mého dětství. Název: Last Manoeuvres In The Dark, autoři:
Fabien Giraud a Raphael Siboni.
Hudební zážitky:
Mike Patton se ZU v Arše – sice si s láskou jako
jeden z organizátorů STIMULu přihřívám polívčičku, ale to nic nemění na
faktu, jak byl koncert vydařený a splnil naše očekávání. Někdy si člověk plní
sny – mohu pokračovat dále: Gastrula, Jazkamer.
Rafinované užívání
známých skladeb různého druhu polským divadelním režisérem Janem Klatou. Česká divadla stále zajímavá hudba a zvuky často
míjejí.
Koncert Michala Rataje v NoD. Rataj
společně například s Ondřejem Adámkem dokazují, jak emancipovaná, poučená
a výtečná dokáže být soudobá hudba mladé české generace.
Festival Contempuls – opět důstojná přehlídka
soudobé hudby v Praze, navíc dramaturgicky dobře ošetřená.
Balety Jiřího Kyliána – Un Ballo a Šest tancov pohostinsky
v Národním divadle. Na malé časové ploše si choreograf dokáže počínat jako
režisér a budovat napínavé taneční situace plné bizarních momentů i
znepokojivého humoru.
Inscenace hudebního
divadla Evropané režiséra Jiřího Adámka v NoD.
Žebrácká opera z Berliner Ensemble v režii
Roberta Wilsona.
Audiovizuální vystoupení
Mikroloops ve Skutečnosti. Radost.
Jiná skutečnost.
MATĚJ KRATOCHVÍL, šéfredaktor Hisvoice
Osmdesátiletá
zpěvačka Anna Kománková
z Javorníka, k natáčení jejíhož CD jsem se v rámci
etnomuzikologického výzkumu nachomýtl.
Kováři na trhu v kyrgyzském městě Oš. Když jsem
poslouchal asi deset kladiv dopadajících na rozžhavené podkovy, působilo to
jako detailně propracovaná kompozice neustále se proměňujících rytmů.
KAREL KOUBA, Stimul, A2 kulturní týdeník
Podmanivý fyzický
noise Hiroshi Hasegawy alias Astro ve Skutečnosti; chytrý hluk Jazkamer
a Roberta Piotrowicze
v Arše; sludgeový nářez OvO v Chapeau Rouge. A pak také neuvěřitelně vtipní a hraví Mitch
& Mitch s hostujícím Michaelem
Jacksonem, kteří nejen díky neschopnému zvukařovi ve Skutečnosti
zahráli jeden z nejzábavnějších koncertů. Zážitkem, který zahrál na
zasutější kouty mého Já, v nichž klokotá hnůj smíšený s pivem, byl
historicky poslední koncert agrometalové kapely Flussor v klubu Kain.
Členové kapely úplně namol, naprostá
hudební disonance, zpocená chlapská podpaží – v nejlepším smyslu nejhorší
bigbítový koncert mého života.
A pak taky absolutní
ticho v arménských horách.
HYNEK DEDECIUS, Hisvoice
1. Střet „kultur" v
belgické vesničce kousek za Bruselem, kde uprostřed jediné roční kolotočové
zábavy s hranolky, párečky, autíčky, srdíčky a důchodcovskými tanečky
někdo v centru obce hned vedle kostelíku postavil (legálně) obří
dubstepový stan. Britští djs s ještě nedokončenou střední školou
ohrožovali tamní zábavychtivou zírající mládež i zbytek obyvatelstva v okruhu
tří kilometrů velice výhružnými basy. Zvláštní podívaná…
2. Řada náramných mixů v rámci pořadu
Experimental britského Radio 1, k poslechu přes internet celý týden od
vysílání.
3. Některé momenty
na koncertech PG Lost, Nadja a Midori
Hirano.
BABUTA – BARBORA ŠEDIVÁ, festival Next,
A4, Trištvrte revue
Matmos (Stimul / Praha),
americké sterilné vtipné a dokonalé, presne tak, ako sa mi to (niekedy) páči.
Philipp Quehenberger v klube
Vrah (Rožnov pod Radhoštěm, september 2008)- rakúske obskúrne tvrdé a dokonalé,
presne tak, ako sa mi to (takmer vždy) páči.
Pre mňa jeden z najdôležitejších hudobných zážitkov roka je vždy samozrejme
festival Next, no ten prebehne až koncom mesiaca. Takže ho sem ešte nemôžem
zaradiť a zaradím ho až budúci rok. Ok? J Do pozornosti preto dávam aspoň originálny web od Dušana
Baroka, ktorý si môžete prehrať presne tak, ako pesničku. Stačí stlačiť Play.
PETR VRBA, Rádio 1 (13 syrových), Hisvoice
Z domácích
koncertů nemohu opomenout, obdobně jako vloni, pardubickou Devětadvacítku, a to květnový koncert Scorch Tria. Že scorch znamená popálit,
sežehnout či zpražit, ale hlavně slangové natírat to, jsem plně pochopil hned
od prvních okamžiků. Scorch Trio totiž dali zapravdu všem těm adorujícím
recenzentům a skoro bych řekl, že svou pověst power tria když ne překonali, tak
alespoň potvrdili. Koncert začal okamžitou explozí a trio nikoho v zaplněném
sále nenechalo na pochybách, že půjde vpravdě o nářez. Paal Nilssen-Love v jednu chvíli
jeden ze svých bubnů doslova sestřelil (vůbec mi přišlo jakoby mu prostor u
bicích byl malý), Raoul Björkenheim
se oddával kytarovým rifům se všemi možnými "klasickými" rockerskými
gesty a v různých mimických grimasách nezůstával pozadu ani Ingebrigt Håker Flaten. Občas došlo
i na (typicky) free-jazzová sólíčka a ve dvou třech momentech i na rozšíření
nástrojového obsazení – Ingebrigt použil svůj kufřík, v němž velmi
pravděpodobně byly různé elektronické krabičky, a Raoul vyměnil svou kytaru
standardní velikosti za jakýsi dětský model, avšak ani v jednom případě to
neznamenalo změnu pro efekt.
Závěrečný koncert
v rámci CONTEMPULSU v La Fabrice violoncellisty Rohana
de Sarama. On hrál ty nejsložitější kusy s takovým klidem a
přesvědčením, že měl člověk pocit, že ten bílovlasý sluncem ošlehaný pán snad
jen hladí nástroj, bylo to dokonalé a navíc s vtipnou notickou na závěr,
kdy po aplausu ve stoje mistr svolil a přidal. Okomentoval to však slovy, že
musí přidat Bacha, neb dneska už se tak krátký kusy nepíšou…
V zahraničí to
byly výše (ot. č 1) zmiňované „písničkové"
koncerty na Music Unlimited v hornorakouském Welsu.
MILOŠ VOJTĚCHOVSKÝ, Galerie Školská 28, FAMU
Horňácké slavnosti ve Velké nad Veličkou
Koncert Sborečku žen z Lipova a hostů
MARTIN MAZANEC, dramaturg/kurátor
multimediálních a hudebních přehlídek pro Letní filmovou školu či PAF
koncertně LEONARD COHEN, ANIMAL
COLLECTIVE, MATMOS, RADIOHEAD, SHELLAC
PETR FERENC, A2, Hisvoice, Stimul
Koncert Astro (Hiroshiho Hasegawy)
v Praze. Nick Cave ve Sportovní
hale. Noise na Stimulu (KTL, Gastrula,
Jazkamer). Domácí syntezátory, samohrající kytary, roboti a thereminy Stanleyho Robotmana Povody. Zvuky
praček, ledniček, ventilací a výtahů. Ticho v hamburské Kunsthalle, kterou
bylo lze vychutnat bez sebemenšího vyrušení (zkuste mít klid v Louvru).
Z opačného soudku: zvuk buzení na mobilu mé přítelkyně, který ještě víc prohloubil mou nenávist
k latinským rytmům.
PAVEL KLUSÁK, Respekt
Instalace Christiny Kubisch na Trienále NG ve
Veletržním paláci, hudba z elektromagnetických polí všech těch wi-fi,
mobilů a odposlechů, viz článek.
Projekt Nejmilejší zvuky Prahy
skvěle akceleroval promíchané vnímání „hudby" a „zvuku", respektive „výzkumu" a
„tvorby" v české kotlině, velké uznání všem organizátorům a přispěvatelům!
Rozhovor zde.
Juana Molina: koncert i osobní setkání, když se
rozmluvila (po konci interview) o vášni improvizované tvorby o samotě.
Koncerty: Caetano Veloso ve vídeňské
opeře bezbranně rozhazoval rukama, ve smyslu já taky nevím, kde se ten talent vzal, berlínská PJ Harvey: přesná poezie, přesná
veřejná samota, krása odkazující jinam. Tetuzi Akiyama, Phosphor, Text of Light, The Matthew Herbert Big Band
(k mému vlastnímu překvapení), Earth…
Opravdickým zážitkem v rámci popu pro mě bylo i vybírat a hrát tři
hodiny bigbandových hitů a koktejlových lounge šlágrů z let 1957-1964, které jsem coby DJ
Krautgartner pouštěl po půlnoci k tanci na plese Respektu. Je to zvláštní
satisfakce, vidět, jak s lidmi souzní – třeba prvně slyšení – Esquivel, Dinah Washington nebo Julie
London.
Kompletní anketu
najdete na vláknu Hudební bilance 2008.