Americké blogy po
minulých dnech přetékají fotkami a zprávami z obřího festivalu Coachella, který otvírá sezónu podniků
pod širým nebem. Mezi stovkami účinkujících byli i The Swell Season, tedy Glen Hansard & Markéta Irglová.
Coachella má docela blízko pódia u sebe, Hansard uprostřed jedné písničky řekl
– sakra, jak má být člověk hlasitější než Raconteurs, dejte mě víc nahlas! Když
Jack White a spol. skončili, oddychl si: „Teď už jen nějak přežít Aphexe
Twina."
V atmosféře
všeobecného bratření si s Hansardem a Irglovou zahrál bubeník z The
National; Hansard vybral několik písní jiných přítomných muzikantů: jednak The Model od Kraftwerk a potom Cactus od Pixies, protože na místě byla
Kim Deal s Breeders. Video se
songem Pixies je na YouTube, Kraftwerk
taky, ale jen v informační kvalitě. V diskusi se někdo docela vtipně
ptá, jestli Kraftwerk teď natočí Falling
Slowly. Z české scény by myslím málokdo čekal, že Markéta Irglová bude
ječet Pixies a hrát u piána krautrock. A na Coachelle zase, že na scéně bude
mít někdo takhle dlouhou sukni.
***
Mám před sebou Thing of a Past, nové album Vetiver, vychází na konci května u Fat
Cat. Kalifornští psych-folkrockeři vybavili své dvě předchozí desky lehce
duchovním minimalistickým dotekem, prozníváním indického sitáru, tajemstvím.
Spolupracují s Banhartem či Joannou Newsom, jsou ale zajímaví i sami o
sobě. „Nová deska je nejlepší, co jsme kdy natočili," říká Andy Cabic a já
nevím, co s tím. Je to žánrový měkký country rock, bez překvapení ve zvuku
i běhu písniček. Že to jsou všechno coververze (většinou neznámých věcí, z autorů
mi něco říká jen Townes Van Zandt a Loudon Wainwrihgt III), mě moc nedojímá.
Vysoký hlas Vashti Bunyan řeže do uší. Nemám to Vetiver za zlé, tohle jsou
jejich kořeny, jejich náklonnost
k Neilu Youngovi, jejich scéna, kde jsem jen na návštěvě. A věren známému gentleman´s agreement, jednám podle stejného
pravidla, jako když v lese zkřížíte cestu medvědovi. Otáčím se o sto
osmdesát stupňů a odcházím. // Thing of a Past @ Fat Cat Records
***
Když jsme u alb
složených z coververzí, jedno teď vydává Adem (spoluhráč Kierana „Four Tet" Hebdena z Fridge). Takes podle vlastních slov stavěl jako
mixtape, kombinoval sdělení, starou hudbu s novou, styly a nálady. Zpráva
o jeho kořenech a vkusu míří do nezávislých devadesátých. Nejstarší píseň je od
Smashing Pumpkins (1991), nejmladší od Low (2001), mezi tím přijde řeč na PJ
Harvey, Aphexe Twina, Breeders, dEUS, Tortoise, Yo La Tengo nebo Pinback. Video na
Unravel
od Björk možno vidět na stránkách Domina. Natáčet své verze písní starých pár
let: nepřijde mi to jako přelom, spíš jako akcelerace spirály, v níž dnes
pop požírá sám sebe. Asi na tom má podíl i styl Adema, jehož rozcinkaná
folktronika má v sobě samou krásu a málo napětí. Anglický Bratr Orff. // Björk
před časem konzultovala v Londýně s jedním významným publicistou, jak
by mohlo být postavené případné album coververzí. Myslím, že teď ho dost dobře nemůže
(nebo: už ani nemusí) vydat proto, že se stalo něčím tak frekventovaným a
běžným. // Domino Records u nás lze koupit přes Day After.
***
Má oblíbená
agenturní zpráva z posledního měsíce // V Německu byla stažena
z programu připravovaná symfonická skladba: ukázalo se, že je moc hlučná na to, aby ji orchestr dokázal zahrát bez rizika sebezničení. Bavorský
rozhlasový orchestr sdělil, že nevidí způsob, jak koncertně provést skladbu Halat Hisar (Stav obléhání) jistého izraelsko-švédského
autora Drora Feilera. Sto členů orchestru je maximálně ochotno zvážit provedení
se sluchátky: po zkouškách hudebníkům prý ještě hodiny pískalo v uších a bolela je hlava.
Dvacetminutová kompozice začíná rachotem samopalu a poté nabírá na hlasitosti. //
Dror Feiler