Hudba 2006: Co se stalo? Výroční anketa, část první.

Myslím, že
tahle práce se má jednou za čas udělat: shromáždit názory publicistů
a lidí z oboru, kterým se ještě neznechutilo udržovat si dobrovolně
přehled. Když jsem oslovoval několik kolegů a přátel, aby přispěli do
ankety o HUDBĚ 2006, netušil jsem, že budu záhy editoval text zvící
pětadvaceti normostran. Pokud se ptáte, podle jakého kódu jsem vybíral
oslovené, pak upřímně říkám – podle toho, čí názory mě zajímají. Ptal jsem se
lidí, kteří v současnosti někde působí skutečnou změnu – od Aleše
Stuchlého, který vede kritickou hudební rubriku v týdeníku A2 přes
hudebního dramaturga „mladé" veřejnoprávní stanice Rádio Wave Tomáše Turka až
po Michala Brennera, který nese na bedrech programovou náplň festivalu Sperm. Mírotvorný dodatek: nepochybně jsem pominul
další podnětné autory textů a hudební hybatele, tak ať se pokud možno necítí
dotčeni, díky.

Všem děkuju
za odpovědi. Otázky byly jasné. Ptal jsem se na nejvýznamnější LABEL (tedy
vydavatelství) ROKU, osobní OBJEV uplynulého roku, významnou UDÁLOST a
HUDEBNÍ/ZVUKOVÝ ZÁŽITEK ROKU. Jeden z oslovených navrhl ještě kategorii
FATAL IMPACT ROKU, což si Oliver Rehák v Bratislavě správně přeložil jako
„prúser roka". Na alba a písně se neptám – jednak se podobné žebříčky asi
ještě objeví, a pak, nahrávky nejsou všechno.

Tady je
první část ankety – druhou očekávejte během několika dnů.

***** L A B E L ___R O K U

APAČKA, Freemusic.cz

Touch and Go / Quarterstick // Tihle
chlapíci nestřílí vedle, a nestřílí vedle už 25 let. Ne všechno od nich snesu
(založením jsem spíš posluchač Oasis), ale ke všem deskám od T&G mám
nekonečný respekt. Líbí se mi, že neplýtvají – zatímco na jiných, nejméně
stejně respektovaných (nezávislých) labelech připadnou na jednu dobrou desku
dvě blbosti, tady je to všechno trefa. Black Heart Procession, Quasi,
Calexico… příští rok Shellac. Když něco vyjde tady, je to vždycky událost. // http://www.tgrec.com/

Saddle Creek & Team Love // Pro Saddle
Creek mám slabost kvůli Bright Eyes, a většinou mě svým aktuálním pojetím
lowest fidelity nezklamou. Letos to bylo několik velice poslouchatelných desek
(Now It's Overhead, Cursive, Ladyfinger, předtím Faint, Son, Ambulance, Sorry
about Dresden), ale hlavní díky patří za jarní Two Gallants na What the Toll
Tells. Na menším spřízněném Team Love si Conor Oberst vydává svoje vlastní
ovečky (Willy Mason, aktuálně taky soundtrack k filmu Shortbus), a zjara se tam
objevila i nová deska Tilly and the Wall. Sice to zní jako holčičí verze Fevers
and Mirrors a taky bych to nikomu násilím necpala, ale už jsem si ty labely
zvykla hlídat. // http://www.saddle-creek.com/

Konkurrent [Onafhankelijk Muziekbedrijf] // Nekonečná
studna odkazů a tipů na dobrou muziku. Sami se věnují hlavně distru, ale občas
vytáhnou nějaké eso (funguje pod nimi asi desítka sublabelů). Už čtrnácté eso
vytáhli novinkou v sérii In the Fishtank (letos Isis a Aereogramme), vydali u
nich sólovku Omar, Freak Accident nebo 4walls. Často se mi stává, že probírám
jejich obsáhlé archivy a googlím si každé jednotlivé jméno v seznamu. Většinou
to funguje. A ještě se naučím dutch spreken. // http://www.konkurrent.nl/

MICHAL BRENNER, festival Sperm

* Type Records – jsou už sice dík Khonnorovi
můj předloňský objev, nicméně laťku si držej pořád proklatě vysoko. // http://www.typerecords.com/

* Modular Recordings – překvapivě ne
z Anglie ani USA ale z Austrálie přichází new wave jako odpověď (součást?)
new rave. The Avalanches prošlápli cestu pro The Presets, Cut Copy, Van She a
Wolfmother. Zničehonic celá skvadra kapel se kterými se musí počítat. // http://www.modularpeople.com/

* Tempa – dubstep jede, po skvělých
Vex'd dalším co mě v rámci žánru dostává je Skream. // http://www.tempa.co.uk/

Další nominace: Ed Banger, Kranky a speciální cena pro Alien Transistor za nejpomalejší label
roku.

HYNEK
DEDECIUS, HIS Voice

Těžko vybírat, zajímavé tituly pochází od nejrůznějších
značek a systematicky zažrán nejsem snad do žádné… Nicméně:

Hyperdub. Koho baví beaty a nové rytmy, u dubstepu zatím nemusí zívat. Po singlech,
kompilacích a mixalbech se letos tenhle směr dočkal prvních autorských alb,
přičemž dvě nejzásadnější má na svědomí značka Hyperdub. Ty dvě desky úspěšně
obchází už znatelně tuhnoucí zeď kolem dubstepu (pomalu se rýsují pravidla, což
obvykle znamená konec progrese…), přitom každé s jinou vizí. Na jedné
straně potemnělý ambientstep Burial, na druhé majitel Kode9 s nerušivými
pseudoragga proslovy kolegy MCho Spaceape. www.hyperdub.com

Type Records. Label, který jsem měl původně v palici oznámkovaný jako „druholigová
idm", mě letos vyvedl z omylu. Po švédských divách Midaircondo překvapil
na kytarách postavený jemný ambient od Helios, a hlavně pak temná hra
s akustikou s podpisem Svarte Greiner a komplexní horrorovka The
Dead Sea, kde šéf značky alias Xela ambientně promítá své záliby
v lo-fi neofolku, noisemetalu apod. www.typerecords.com
a u nás www.starcastic.cz.

… a pak konstantně pozoruhodný Staubgold (Andrew Pekler,
Leafcutter John, Hassle Hound), The Leaf Label (Triosk, Adrian Klumpes),
Tomlab (Niobe), FatCat, Touch, Active Suspension…

LUKÁŠ JIŘIČKA, festival Stimul, HIS Voice

Al Maslakh – libanonský label, který vydává volnou improvizaci
a záznamy z festivalu Irtijal… jedinečný a odvážný, a to zvlášť
v zemi, v níž free jazz a improvising nemá žádnou tradici. Důstojný
partner zavedených vydavatelství formátů Erstwhile, Musica Genera nebo SOFA
Records. // www.almaslakh.org/

Kilogram Records – jasně vyprofilovaný polský label jazzového
saxofonisty Mikolaje Trzasky určený nejen jeho mezinárodním spolupracím, ale i
spřízněným umělcům z free jazzové, elektronické, sonoristické a
kameralistické scény. // http://www.kilogram.pl/

Asfalt Records – neortodoxní hip hop a nu jazz jako hudba
pro inteligentní a hudebně nápaditý relax. // http://asfalt.pl/

PAVEL KLUSÁK, tenhle blog

Ve finském labelu Fonal vidím odraz tvůrčích
kamarádství, spiklenectví a tvrdohlavostí, které znám i z Čech.
Nevím, jestli jsou kluci & holky z kapel Es, Islaja, Paavoharju
nebo Kemialliset Ystävät talentovanější: jsou ale posedlejší, jdou za vizí neústupněji,
nebojácněji, od rané puberty do věku kolem pětadvaceti už urazili klikatou
pouť. Někdy písně, jindy improvizované plochy, někdy je východiskem melodie,
pak zas míří rovnou za noisem. Jsou pro mě ztělesněním dnešní D.I.Y. vlny – od
elektronických udělátek přes hraní na blízké předměty a ručně malované obaly až
k superosmičkovým filmům šéfa vydavatelství Sámiho. // www.fonal.com

Jinak žádné žhavé
novinky – spíš utěšené pokračování příběhů posledních let. Čím dál víc obdivuju
producenty, kteří už se dostali dost daleko, a místo aby si vytvořili styl
z dosavadních úspěchů, hledají dál neprošlapanou cestu. Rune Kristofferson
na Rune Grammofon dál roztáčí spirálu událostí na norské scéně
a permanentně rozšiřuje povědomí o stylech (Susanna And The
Magical Orchestra, Huntsville, Phonophani, Humcrush, MoHa!). Jon Wozencroft
a Mike Harding drží Touch jako zrcadlo nebe a země, zvuků skutečného
a virtuálního světa, mikrokosmu a makrokosmu: viz rezonující
černobylské echo Jacoba Kirkegaarda (4 Rooms), hudba severských bouří
v bezmála geniálních nahrávkách Chrise Watsona a BJNilsena (Storm)
a naopak alchymistické vytváření zvuků z virtuálních hlubin (Fennesz,
Rosy Parlane…). Oba póly najednou reprezentuje norský Biosphere, který pod
vlastním jménem Geir Jenssen na sesterském labelu Ash International vydal hudbu
destilovanou ze svých záznamů z výstupu na himalájskou osmitisícovku (Cho
Oyu 8201m). Erstwhile Records, vedené v New Yorku Jonem Abbeym, pořád
vědí, jak dál na volné improvizační scéně, přitom být první vpředu opravdu
znamená být sám a nemít rádce – ale dvojalbum Keith Rowe/Toshimaru
Nakamura: between a DVD AVVA: gdansk queen ukazují, že je pořád netušený
prostor, kam pokračovat. // http://www.runegrammofon.com/ , http://www.touchmusic.org.uk/ , http://www.erstwhilerecords.com/

Slnko Records mají
to, co žádný český label: dobré producenty (a zároveň výkonné muzikanty)
v čele. Taky se jim daří lehce očkovat progresivní styl mainstreamové
scéně. Živé kvety, Zuzana Homolová, Longital – samá povedená alba. Z popu
se letošní rok moc povedl Matador Records – viz Scott Walker, Matmos, Brightblack
Morning Light, Yo La Tengo. // http://www.slnkorecords.sk/ , http://www.matadorrecords.com/

KAREL KOUBA, festival Stimul

Label roku
se v mém případě dost úzce pojí s objevem roku. Po náhodném seznámení
s produkcí lisabonského vydavatelství sirr.ecords
(http://www.sirr-ecords.com) se mi
Portugalsko začalo spojovat kromě portského vína také s evropským vrcholem
improvizačně-soundartové scény. Během posledních pěti let vzniklo
v Portugalsku několik labelů, intenzivně se věnujících různým odvětvím
nové improvizace (Creative Sources, Esquilo Records, Grain of Sound). Nejdůslednější a nejinspirativnější jsou pro mne
právě sirr.ecords, vedené hudebníkem a filozofem Paulem Raposem. Desky, které
určitě stojí za pozornost: Eric la Casa: air.ratio (zvuk ventilačních systémů
pařížských veřejných budov), Carlos Zíngaro: Cage of Sand (portugalský houslový veterán volné improvizace
v konfrontaci s živou elektronikou),
Paulo Raposo / Carlos Santos: Insula
dulcamara (zpětné vazby prostoru, záznamy z dovolených, elektronické
stěny)

Mezi stálými
favority zůstávají japonští PSF Records (http://psfrecords.com) – letos především
kvůli reedici raritního freejazzového alba Eclipse
souboru New Direction Unit
z roku 1975, francouzští Potlatch
(http://www.potlatch.fr) (především kvůli
výborným albům Johna Butchera) a polští jazzoví Kilogram Records (www.kilogram.pl).

MATĚJ KRATOCHVÍL, HIS
Voice

Sublime Frequencies. Značka praktikující svojský přístup k
mapování současné etnické hudby. Místo hledání hypoteticky autentických forem
dělají průřez rozhlasovým vysíláním ve Vietnamu nebo se vydají natáčet na noční
mejdan v Maroku, kde se vedle tradičních bubnů hraje i na tradiční gramofony.
Vědecká systematika chybí, výpovědní hodnota je však
nezanedbatelná. // http://www.sublimefrequencies.com/

SLÁVO KREKOVIČ,
Trištvrte Revue, festival Next Bratislava

Crónica (http://cronicaelectronica.org) // Možno nie
idol roka, ale určite sympaťák posledného obdobia. Portugalský, ale so
svetovými hudobníkmi, ambiciózny a navyše s jemným zmyslom pre „obalovú
estetiku". Kronikári elektronickej avantgardy majú široký záber – od konceptov
ľahkej, stredne ťažkej a ťažkej váhy (Litovčan Gintas K a jeho Lengvai /
60 x one minute audio colours of 2kHz sound) až po nápaditý
ambient-IDM-minimal, ktorý sa šikovne vyhol plytkým ezoterickým zálivom (starší
album od tilia). Ideálna kombinácia skúsených borcov (Marc Behrens, Stephan
Mathieu, Pure) a inšpirujúcich newcomerov.

OLIVER REHÁK,
Trištvrte Revue, SME, festival Next Bratislava

Vydarený rok
má za sebou Rune Grammofon (vidno to
aj z toho, že konečne začal zasielať promo disky 🙂 no asi skôr Editions Mego. Experimentálna
elektronika nezahynula, len mierne zmutovala.
Po desaťročnej existencii sa v legendárnom viedenskom labeli
namiesto osláv dostavila kríza, no po niekoľkých personálnych rošádach značka
opäť ožila. http://www.runegrammofon.com/ , http://www.editionsmego.com/

ALEŠ STUCHLÝ, A2

V Tampere usazený label Fonal, sdružující pod svými
křídly několik personálně prostupných kapel, tvořící jádro finského hudebního
undergroundu. // www.fonal.com

BABUTA ŠEDIVÁ, 3/4
revue, A4 – nultý priestor, festival Next

true story o
Muteme. ani nie preto, že čo, ale skôr preto, že ako. tak preto. že robí demokratickú
propagandu. a to be continued. // http://www.muteme.cz/

TOMÁŠ TUREK, Rádio Wave

Český, nově
vzniklý Absent Hour (www.absenthour.cz)
s prvorozeným selFbrushem a jeho Three
Names, jakožto alternativa k ostatním otrokářským molochům.

KAREL VESELÝ, nezávislý publicista (HIS
Voice, Respekt, Musicserver…)

Hyperdub (Kode9&Spaceape,
Burial). Grime is dead, long live dubstep. Temná městská paranoia s originálními
hudebními vizemi pro ty, kteří ztratili víru v budoucnost klubové hudby. // www.hyperdub.com

Southern Lord (Boris, Sunn o))). Metal
is the new hype. A kdo nevěří, ať tam běží.
// http://www.southernlord.com/

Ad Noiseam (Enduser, Drumcorps). Původně
byl v seznamu i post-folkový label Secretly Canadian, ale nakonec dostal
přednost tanhle berlínská breakcore/mash-up sebranka, protože mě znovu nanovo
přesvědčili, že v hudbě nejsou žádné hranice. // http://www.adnoiseam.net/

PETR VIZINA, Lidové noviny

U nás (asi
nijak překvapivě) Slnko Records,
protože Šina a Dano jsou vzácným spojením výborných producentů, muzikantů a
vydavatelů. Letos sice víc hráli, než vydávali, ale nikdo podobný tu není. Dál Silver Rocket – ti nejen proto, jaké
vydávají desky, ale i (a možná hlavně) jako koncertní promotéři. // http://www.slnkorecords.sk/ , http://www.silver-rocket.org/

*** (Dlouhý, co? Ještě
že si můžete mezi tím třeba odskočit nebo se dojít najíst. A to přichází
teprve druhá kategorie z pěti:)

***** O B
J E V ___R O K U

APAČKA, Freemusic.cz

Absynthe Minded a (jiná) belgická čokoláda // Millionaire a dEUS mají dohromady
šest studiových desek. Když vám dojdou sbírky b-stran, rarity a živáky, nezbývá
nic jiného, než pátrat jinde, nejlépe ovšem v Belgii. Takhle jsem došla na mj.
Absynthe Minded, Zita Swoon, Evil Superstars, ale taky Fifty Foot Combo (díky
kterým jsem znovuobjevila surfrock, do té doby omezený výhradně na soundtrack k
Pulp Fiction). V reakci na koncert dEUS jsem jednou prohodila, že bych se na
sezónu zašila někde v Bruselu, a vůbec jsem to nemyslela z reglace.

Cold War Kids a jiní kids // Šťastnou náhodou jsem objevila
spoustu kapel, a z poslední doby mě nejvíc trápí Cold War Kids, nějaká hrozná
prvoposlechovka, která asi moc dlouho nevydrží, ale zatím drží. Ta deska se
jmenuje Robbers & Cowards. Taky jsem objevila zmíněné Tilly & the Wall,
díky letošní Bottoms of Barrels. Mastodon jsem (jako spousta jiných lidí; to je
nějakej metal?) objevila taky letos a přitom už kluci vydávají raritky, tzn.
bylo třeba zajistit hned čtyři desky. Po deseti albech jsem objevila Squarepushera.
Jednu věrnou kopírku Becka, Simple Kid. Werner z Mouse on Mars má bokovku
Lithops. Pořád něco objevuju.

b-Libertinesides // Jak už jsem někde psala, oba libertinové zní
bez sebe tak nějak polovičatě (viz jarní Waterloo to Anywhere i aktuální
Blinding EP). Už dávno jsem došla tam, kde obě řadové desky Libertines končí, a
už nějaký ten pátek se zabývám prohrabováním archivu demáčů, sessions a
nevydaných věcí. I Love You (But You Are Green) zrovna vyšla, ale všem
kdysi-fanouškům doporučuju taky (My Darling) Clementine, Delaney, Never Never,
Gang of Gin, Plan A, původní Stix and Stones, Unbilotitled, You're My Waterloo,
From Bollywood to Battersea, Lust of the Libertines, Back from the Dead z
b-strany k singlu For Lovers nebo celou Legs XI.

MICHAL BRENNER, festival Sperm

* Hot Chip – Z bizarní kapely s průměrnou
první deskou (z roku 2004)se stala hvězda první velikosti. A já jim to přeju.

* The Blow – ještě jeden popík. O
těchdle nevím zatím vůbec nic, jen to že ta deska mě sakra baví. A že se možná už i
rozpadli.

* MIDI LIDI – konečně nová česká
elektronická kapela.

Do finále dále postupují: 000, The Killimanjaro
Darkjazz Ensemble,staronoví WWW, 65daysofstatic, Dwayne Sodahberk, I Was A Cub
Scout.

HYNEK
DEDECIUS, HIS Voice

Burial (Hyperdub) // Musím se chtě nechtě přidat k zástupům nadšenců….
První album z invenční dubstepové líhně s výrazným ksichtem. A pořád
nejsilnější. Tenhle chlapík se pohybuje trošku jinde než kolegové a vedle
rytmické svěžesti nabízí i výraznou atmosféru a jednolitou albovou náladu. Šum
a field recordings v pozadí, lo-fi zpracování, temný a notně zahulený
klub, ale klidně i zamaskovaný a přes všechnu tu temnotu vlastně milý
post-2-step… Noční radost. // http://www.hyperdub.net/burial.html

Orval Carlos Sibelius (Clapping Music) // Debutující francouzský projekt někde
mezi indie melancholií, radostným neo-folkem, post-rockem, popíkem, The Beatles
a naivní elektronikou. // www.clappingmusic.com, www.myspace.com/orvalsibelius

Jesu (Hydrahead) // Metal? Ale ano, něžné dítko Justina Broadricka z Techno
Animal cucá z doom metalu, ambientu i postrocku a příjemně kombinuje
melodiku s úpěnlivostí. // www.myspace.com/jesujesu

Marsen Jules (City Centre Offices) // Už déle tvořící Němec, pro mě ale letošní objev
v ambientním ranku. // www.marsenjules.de,
u nás www.starcastic.cz

LUKÁŠ JIŘIČKA, festival Stimul, HIS Voice

Mazen Kerbaj // Libanonský trumpetista, který odhazuje
všechny s nástrojem spojené idiomy, aby akusticky zachytil a pojmenoval
přímou zkušenost války bývalé i nedávné.

MoHa! // Dva severští junáci, co hrají agresivní
noise na jedinou kytaru, bicí a laptop. Mimořádně explozivní materiál.

PAVEL KLUSÁK, tenhle blog

Časopis Arthur. DVD časopis Specialten s dobrými
klipy, exkluzivními rozhovory s muzikanty, objednanými kraťasy.

S krabičkou
jménem Buddha Machine od
čínsko-evropských FM3 jsem si užil mnohem víc, než jsem původně čekal. Je to levný
plastikový přehrávač budhistických manter (tedy nekonečných smyček), do něhož
autoři vložili vlastní ambientní vlny. Vizuálně kříženec mezi sovětským
tranzistorákem a iPodem. Vhodné pro společenské hry, při slabších
baterkách krásně chrčí.

Zdá se mi,
že doba se hodně potkává s vyzrávajícím Rakušanem jménem Klaus Filip, jehož software lloopp
hraje mírně zčeřené hladiny s velkým vnitřním napětím: vejce je čistě
bílé, ale užuž puká. Způsobil rozruch na newyorském festivalu ErstQuake, odehrál
moc dobré duety s Ivanem Palackým nebo Toshimaru Nakamurou.

Tygří skok
vpřed provedl Rafael Toral albem
Space (Staubgold): jako by analogové vysílačky byly zkušenými jazzmany. „V rukavicích posetých senzory reguluje
Toral proud zvukového vlnění. Hraje na zpětnou vazbu kapesního reproduktorku,
přičemž filtr reaguje na světlo. Těreminový kontroler (anténu) má připojený na
generátor bílého šumu. V instrumentáři má dál elektrické obvody vlastní
výroby a elektronkový oscilátor. Gesta v rukavicích, pohyb kolem antény,
hra na světlo, lovení vln v místnosti: tohohle člověka zajímá prostor.
Space. Toral ze sebe dělá ebonitovou tyč, která se tře o liščí ohon vesmíru.
Praská mu to velmi slibně," napsal jsem do HIS Voice 6/2006.

A jasně
že jsem poslouchal Gnarls Barkley, Hot Chip, Junior Boys, Matisyahu, Reginu
Spektor, Tender Forever… Dobrej pop je velká věc.

KAREL KOUBA, festival Stimul

Objevem roku
jsou pro mne kromě výše uvedeného (v sekci Label roku) také profláklé kapely, které jsem dříve znal
pouze zběžně a z doslechu a až nyní jsem objevil, že jsou opravdu výborné:
němečtí Cluster (protože byli téměř
první při práci s tónovými generátory a čistě elektronickými frekvencemi –
spacerockový debut Cluster 71 považuji
za jedno ze zásadních alb v dějinách experimentální elektroniky), surfrockoví Beach Boys (kvůli Thomasu Pynchonovi) a
Rolling Stones (protože jsou opravdu dobří).

MATĚJ KRATOCHVÍL, HIS
Voice

Henry Flynt // Je poučné objevovat pro sebe něco, co už
tu je dávno. Flyntův mix westernových houslových dupáren, syrového minimalismu
a indických vlivů je kouzelný.

SLÁVO KREKOVIČ,
Trištvrte Revue, festival Next Bratislava

MoHa! a n-collective, MIDI LIDI, Tucan // Objavom pre
mňa je, že popri osvedčených festivalových ťahákoch ako Maja Ratkje, Biosphere,
Jazzkammer a Supersilent v Nórsku žije aj mladá a radikálna scéna.
Rune Grammofon vydal debut gitarovo-elektronicko-bicieho noisového dua MoHa!
Jeho Gitarista Anders Hana pritom hral nielen s populárnymi Jaga Jazzist,
ale obaja sú aj členmi aktívnej medzinárodnej komunity n-collective.
Z česko-slovenskej scény ma príjemne prekvapila originálna pesničkovo-tanečná
trojica MIDI LIDI a hravo
nekonformné elektronické začiatky (pôvodne akustického) detského dua Tucan.

OLIVER REHÁK,
Trištvrte Revue, SME, festival Next Bratislava

Susanna and the Magical Orchestra // Coververzie nemusia byť len karaoke
egotrip, ale aj odraz do vlastného sveta. Susanne Wallumrød to naznačila už na
prvej nahrávke so svojím jednočlenným orchestrom, klávesákom Mortenom
Qvenildom. A teraz to ukázala naplno, na skladbách AC/DC, Depeche Mode,
Leonarda Cohena či Princa.

Erika Stucky // Americká speváčka žijúca vo Švajčiarsku,
odkiaľ prišla na koncert na festival Pohoda do Trenčína, aby spolu
s dvoma virtuóznymi dychármi (tubistom Jonom Sassom a trombónistom
Bertlom Müllerom) odohrala fantastickú performance pripomínajúcu najlepšie časy
Ivy Bittovej poskladanú z vlastných skladieb a coververzií niekoľkých
známych hitov.

Four Tet + Steve Reid // Nadžánrové spojenia rôznych generácií
sú zriedkavé a ešte zriedkavejšie majú veľkú životnosť. Nedlho po sebe sa
však objavili dve výnimky – po amerických noiseroch Wolf Eyes, ktorí sa dali
dokopy s legendou free jazzu Antonym Braxtonom, britský elektronik Kieran
Hebden (aka Four Tet) nahovoril na spoločné improvizovanie amerického jazzového
bubeníka Steva Reida. Zafungovalo to už
vlani a funguje to stále. Dôkazom je aj ich druhý záznam Exchanging Session.

Tucan // Domáca alternatívna scéna nie je široká, no
poteší, že celkom pravidelne sa na nej objavujú výrazné zjavy. Najnovším
výhonkom je duo spolužiakov zo základnej školy. Adam Matej hrá na bicie,
Jonatán Pastirčák na violončelo a k tomu ešte spieva svoje
absurdno-veselé verše. Po niekoľkých úspešných koncertoch (dvakrát už aj na
najväčšom letnom slovenskom festivale Pohoda) v týchto dňoch vydávajú
debutový album s názvom Medzi zubami.

ALEŠ STUCHLÝ, A2

Animální,
duchovně-múzický kolektiv Paavoharju. Způsob, jakým dokázali Chemičtí přátelé (Kemialliset
Ystävät) stvořit folkem nasáklý psychedelický vesmír ve svém lo-fi
sklepení (album Kellari Junivesumi) je přinejmenším zaznamenáníhodný.
Muzikantská intuice a extatický mír, s níž modeluje své amorfní
písničkářství divoženka Islaja na své druhé desce Hořící slunce (Palaa
Aurinkoon) jen umocňuje očekávání živého alba Blaze Mountain Recordings
a třetí řadovky (dvě nové skladby k poslechu třeba zde
. Inteligence, jakou projevuje helsinský kvartet Shogun Kunitoki na své
prvotině Tasankokaiku, zůstává měřitelná emocemi: spojení barokní
melodické krásy a analogového minimalu funguje jako radost z dynamiky
tvarů. Šéf labelu a mj. pozoruhodný filmař (vizuální doporučení: Early
Filmworks, 1996-2006) Sami Sänpäkkilä aka Es svou zhuštěně
atmosférickou kombinací evokativního ambientu a abstraktní elektroniky
(krkolomně nazvaná, v pořadí třetí deska Kaikkeuden kauneus ja
käsittämättömyys) dostál pověsti slovy těžko postižitelného tvůrce i jedné
z klíčových person současného skandinávského uměleckého provozu. A nakonec
to nejlepší: křesťansky zabarvená žánrová melanž ansámblu Paavoharju
z malého městečka jménem Savonlinna, semknutého kolem bratrů Lauri a Olli
Ainalových, je něco neskutečného. Náčrty průzračných popových melodií,
duchařské ambientní zrnění, jak vokální (ženský hlas roku: Jenni Koivistoinen)
tak sonické klenby chorálního charakteru, folková jemnost i psychedelická
bublanina, asociace táhnoucí se od sedmdesátkového rocku až po Bollywood.
Jejich debut, bezprecedentní kaleidoskop nálad a zvukových mýtin, se jmenuje
řádně apokalypticky Yhä Hämärää: Trvalá temnota.

BABUTA ŠEDIVÁ, 3/4 revue, A4 – nultý
priestor, festival Next

1. story o násťročnom
chalanovi s pseudomenom Pjoni, lebo naozaj to najlepšie, čo som na my space objavila
tento rok je jeho minimal elektronika. je to jeden z dua tucan a fakticky má na hlave to,
čomu sa hovorí „kríž na uši"/ http://www.myspace.com/pjoni

2. story o zjavení hviezdneho roja KYL
THE SISTEM, lebo majú to, čo treba. humor, hity a beaty a reamy a
remaky a hymny a hitovky a parádnu trápnosť, budú vydávať pod svojou
značkou chernobylmusick.net a na budúci
rok budú už úplne totálne objavení.

3. a tú story o MIDI LIDI, zákonite nesmiem vynechať. tak sa stavím, že som jediná
z tejto ankety, čo sa objavila na ich prvom koncerte, tak viem o čom hovorím,
a ešte k tomu som určite z ankety najviac zvedavá, že kedy pôjdu
na maxi turné po mega japonsku…

TOMÁŠ TUREK, Rádio Wave

Joan As Police Woman // Joan Wasser se pustila do sólo
projektu (a opustila The Dambuilders, Black Beetle and Those Bastard Souls a
Antonyho Johnsons) s heslem "BEAUTY IS THE NEW PUNK ROCK" a na desce Real Life je za těchto okolností
skutečně pankáč.

KAREL VESELÝ, nezávislý publicista (HIS
Voice, Respekt, Musicserver…)

Kode9 & SpaceApe // Zlý
post-apokalyptický dub.
Guillemots // Jemná psychedelie v
mezích zákona a hlavně dokonale vybroušené písničky.

PETR VIZINA, Lidové noviny

Třeba
dvojalbum Rogue´s Gallery (Anti-), volně navazující na velkoflm Piráti z
Karibiku. Důkaz, že to může fungovat – Johnny Depp dá jméno, producent Hall
Willner uši, vkus a kontakty, Akron/Family, Frisell nebo Bryan Ferry a další to
pak nahrají.

(pokračování
příště)

Hlasující:

APAČKA, Freemusic.cz

MICHAL
BRENNER, festival Sperm

HYNEK DEDECIUS, HIS
Voice

LUKÁŠ
JIŘIČKA, festival Stimul, HIS Voice

PAVEL
KLUSÁK, tento blog

KAREL KOUBA,
festival Stimul

MATĚJ KRATOCHVÍL, šéfredaktor HIS Voice

SLÁVO KREKOVIČ, Trištvrte
Revue, festival Next
Bratislava

OLIVER REHÁK, Trištvrte
Revue, SME, festival Next
Bratislava

ALEŠ STUCHLÝ, kulturní týdeník A2