Dnes je poslední ze tří dnů, kdy nabízí M. I. A. na My Space ke slyšení celé nové album Kala. Tahle novinka má moc dobrou pověst: po Arular
nebylo jisto, zda partyzánská dcerka ze Srí Lanky není one-hit-wonder, a fakt
že ne, minimálně two-hit wonder! Na koncertech M. I. A. & Björk příští týden na jihu Francie bych si přál být. Pro
Respekt o subverzivní globální tancovačce značky M. I. A. napsal text Karel
Veselý, měl by vyjít během příštích týdnů. Kdybyste neměli čas tancovat celé
album, přerolujte na jedenáctý track Paper
Planes.
Rozhovor se Stevem Shelleym ze SONIC YOUTH proběhl bez pohrom na telekomunikační i jazykové
bariéře, což je samo o sobě základ úspěchu. Když jsem se ptal, jak se dá dvacet
let vydržet v kapele s týmiž lidmi, chvíli váhal, a pak řekl: „Člověk
musí umět odpouštět!" Lehce se vykroutil z řečí o konkrétních výtvarnících, s nimiž
Sonic Youth spolupracují (Mike Kelly, Raymond Pettibon…), zato moc pěkně
mluvil o nedávno zemřelém Leem
Hazlewoodovi. Steve Shelley totiž, jak příznivci Sonic Youth vědí, vede malý
label Smells Like Records, a právě na něm vydal a Americe tak znovu připomněl Hazlewoodovu
hudbu. „Jasně, setkali jsme se, a mnohokrát," řekl mi Shelley. „Lidi ho často
brali jenom jako countryového písničkáře, ale on byl all over the place. Jeho hudba se vzpírá žánrovým definicím: takové
muzikanty jsem měl vždycky nejradši." // Rozhovor s chlapem, co hraje v Sonic Youth od roku 1985, vyjde v Respektu příští
pondělí.
Výše zmíněných pár slov o Hazlewoodovi v tištěném
rozhovoru nebude, asi to ani není jádro povídání s členem Sonic Youth. Ale
jistě nejsem sám, komu se to stává: z rozhovoru mi zbyde nepoužitý kousek,
který mám rád a třeba léta si ho pamatuju. SUZANNE
VEGA jsem se takhle vyptával, jestli jí někdy není líto, že vedle všech
řečí o textech jí jen málokdy někdo pochválí nápěvy. A které své melodie má ona
sama nejradši. Bez velkého váhání vypálila názvy dvou písniček. (Nevímproč mě překvapilo,
že přinejmenším v jednom případě jsem naprosto souhlasil.) Jestli chcete,
můžete si tipnout. Inkriminované názvy sem připíšu za dva-tři dny… // … které už uplynuly, takže: Vega říkala, že fakt ráda má In Liverpool a Caramel. Docela rozumím některým tipům v kometářích: The Queen and The Soldier je celá asi na pěti tónech, ale má velkou atmosféru – a Left of Center je dost dobrá na to, že se nikdy nedostala na řadové album, jen na bestofky.
JIŘÍ SUCHÝ zas
vyprávěl, že několik věcí, které napsal, má původ ve snu. Zdály se mu celé
verše. Jednak text kolem vokna černej
pták lítá zrána (na melodii Bye Bye
Blackbird) a potom kus Melancholického
blues: Všude je pusto, všude je tma /
ač není zima, zebou mi obě uši / Všude je pusto, všude je tma / a nejvíc,
docela nejvíc v mé duši – – – Ty
veselejší písničky si musel vymyslet, dvě smutné dostal zadarmo.