Zajímavý:
když u nás médiím nepodsunou informaci firmy, jako by se ani nic neodehrálo. (Jestliže konec světa nebude zastupovaný
PR agenturou, budou ho v médiích pokládat za přespříliš alternativní a nic
nenapíšou.) Přitom by mnoha novinářům asi ani nevadilo napsat, že Iva Bittová vydala nedávno snímky
s japonským elektronickým producentem a že v kontextu její poslední tvorby
jsou nadprůměrné. Susumu
Yokota vytvářel kolem roku 2000 docela podnětný detailní ambient, pak se
začal trochu motat v kruhu a v reakci na to teď naschvál točí každé
album jiné. Wonder Waltz (Lo Recordings) je plné přizvaných zpěvaček, čtyři
tracky s Bittovou ostudu nedělají. Jednou brebentivě rapuje vymyšleným jazykem, ve Strma a Uzka je její zpěv zkreslený až
k nezřetelnosti a vrstvený do chumlů, něco mezi Beach Boys a Fenneszem.
Zní uvolněně, vedle beatů je živoucí, ale zároveň o nich jakoby ví, je to celé
prosto křeče, kterou je takové album Elida nějak nešťastně zasažené.
Bittová se dlouho profilovala jako control
freak, tedy ta, která musí mít poslední slovo, jinak nahrávky nedá
z ruky. Toto bylo ovšem zcela jistě mícháno a aranžováno u Yokotů doma,
nikoli v Lelekovicích, a dobrý!
Dobrý elektronický album bez přílišných ambicí. V zahraničních recenzích
lze najít slova jako niceness a elegance. (Ha – než se podařilo tenhle blog zpřístupnit, čile jsem tenhle zápis
zčásti včlenil do textu o letošních albech Bittové pro Týden.)
Milan Knížák, „artiste fluxus tchèque“, se s dávnými
nahrávkami dekonstruovaných vinylových desek ve světě neztrácí: naposledy lze
jednu skladbu (z roku 1979) najít na čtvrtém pokračování dobrých dvojalbových
výběrů An Anthology of Noise & Electronic Music / fourth a-chronology
1937-2005, která vychází u belgických Sub Rosa. Spolu s Knížákem
tu jsou zastoupeni Maja Ratkje, Steve Reich, Stephen Vitiello, eRikm, Gyorgy
Ligeti, William Burroughs a další. Jen se mi zdá, že label chybně uvádí banální
název skladby Broken Music Composition,
zatímco Knížák původně psával „Compostition“:
však taky své skladby opravdu víc kompostoval než komponoval. Bývá docela často
uváděn jako jeden z raných avantgardních dýdžejů: jeho hudbu ovšem zřejmě
vydávají vedle historických důvodů i díky tomu, že má dynamiku, kontrast,
napětí, prostě dobře zní. To je v hudbě taková zvláštní věc: přese všechno
je nakonec rozhodující, jak zní.
Mezi „naše lidi“ si
dovoluju řadit i Josefa K. Tak se totiž jmenuje pozapomenutá skotská skupina,
která bývá označovaná za inspiraci pro Franz Ferdinand: nejen postpunkovou
sazbou, ale i – viz název – tím, že se jaksi vztahuje ke střední Evropě a její
kulturní historii. Domino Records (= vydavatel FF) teď koupili po léta
nedostupné nahrávky Josef K z osmdesátých
let, oprašují je a vydávají výběr pod názvem Entomology
v listopadu. Na albu budou i tracky z rozhlasových sessions Johna Peela,
vlivného progresivního DJe rádia BBC, který měl edinburské současníky Joy
Division dost rád.
A aby pražské
inspirace nebylo málo, do světa vyráží nová americká skupina Golem. Jména hráčů na debutu Fresh Off Boat rychle zaujmou:
Amanda Palmer z The Dresden Dolls, Lenny Kaye od Patti Smith, někdo
z kapely Phish. To jsou ale všechno jen hosti šestice lidí z Lower East
Side, kteří hrají elektrifikovaný východoevropský šraml. Vypadá to (zvlášť
z hudebních ukázek), že
Gogol Bordello nejsou v newyorských kruzích bez vlivu.