Jaký byl váš
osobní hudební a/nebo zvukový ZÁŽITEK roku 2007 ve skutečném světě? (Se zájmem se ptám i čtenářů-posluchačů: kdyby se vám chtělo, odpovídejte do komentářů!)
PETR VIZINA, Lidové noviny
Rozhovor s KRISEM KRISTOFFERSONEM a potom tenhle stařec a plyšové
moře v Pakulu. Filmový festival MOFFOM s jedinou výtkou – míň
pražského pozlátka a mejdánků a radši poslat pár těch skvělých filmů třeba
do univerzitních měst (Brno, Liberec, Olomouc, a tak dál). WOVEN HAND v
Akropoli. Zápisky
Šiny a Dana.
KAREL VESELÝ, nezávislý publicista (weblog, HIS Voice, Respekt,
Musicserver…)
Koncert Boris a Isis v červnu v Paláci Akropolis. Drtivý feedbackový
útok a poté matematicky přesný post-metal neuvěřitelné energie. Škoda, že jsem
kvůli rozhovoru s Boris propásl
koncert Eugena Robinsona z Oxbow.
MICHAL BRENNER, festival Sperm
Je to ještě čerstvé a intenzivní, možná se na to časem budu dívat jinak
ale teď jednoznačně koncert Fuck Buttons na All Tomorrow's Parties // Blesk
z čistého nebe. Dále jen nespojitě: rozervaný Dan Boeckner z Handsome
Furs na Sedmičce; „domácí Dan Deacon" DJ Ventolin a jeho světelně
hudební show na dřevěném stupínku // Peaches zároveň zpívající i
šplhající po rampách se světly a s 2manydjs živě mashupující její tracky
za zády // bílovlasý, stařičký Simeon ze Silver Apples kroutí knoflíkama
a klikama na předpotopních oscilátorech ale z reproduktorů zní naprosto
současné techno // podobně, málem
osmdesátiletý Jean-Jacques Perrey ve flitrovém oblečku tahá holky na
pódium a ty tančí kolem jeho Modular Moogu. Wtf?
TOMÁŠ TUREK, hudební dramaturg Rádia Wave
Jednání Rady Českého rozhlasu a následné zvukové záznamy.
PAVEL TUREK, Aktuálně.cz
Těžko říct, jestli
to byl skutečný svět ale top zážitek byla návštěva
festivalu pořádaném moskevským časopisem Afiša v parku Kolomenskoje.
Hráli tam mimo jiné: múm, Clinic, Junior Boys, Dälek nebo Lo-Fi-Fnk, a na celou
tu zábavu pro vyfintěnou moskevskou hipsterskou omladinu dohlíželi vojáci
základní služby se samopaly a palcem na spoušti rozmístění jeden na každých
deset metrů oplocení. Ironické osvobození hudbou.
ALEŠ STUCHLÝ, festival Stimul, kulturní týdeník A2, Týden
Zavání to
promotérským samožerstvím, ale nemůžu jinak: jednoznačně vystoupení amerických
avant-hiphoperů Dälek na letošním
Stimulu. Mesmerisující masakr smyslů, jehož fyzické účinky přetrvaly ještě
dlouho po akci. Jejich jemná i robustní, chytrá a báječně idiosynkratická
aktuální deska Abandoned Language
dostala tímhle zážitkem nový rozměr – při jejím pravidelném poslechu jako by se
vždy zpětně umocňovala emoce, prožitá na koncertě. Výsledkem je mj. ideální
průnik intimního zážitku z virtuálního světa poslechu a reálné, surově
postindustriální zkušenosti. // Podmnožina
„citát roku": Povahu téhle hudby dobře vystihuje závěr recenze
novinkového alba Dälek na Pitchforku: „It's too easy to say that
Dälek make rap for people who hate rap; it's more that they make rap for people
who hate everything." Damn sure.
MATĚJ KRATOCHVÍL, šéfredaktor HIS Voice
1) Neither Mortona Feldmana na
Ostravských dnech nové hudby (zvukový zážitek nedokázala oslabit ani podivná
vizuální složka). Pro Feldmanovy orchestrální skladby platí snad ještě více než
pro jiné, že koncertní zážitek je něco úplně jiného než nahrávka. A Janáčkova
filharmonie ukázala, že to jde i u nás. // 2) Saxofonista Ulrich Krieger a bubeník Marcelo
Aguirre na Expozici nové hudby v Brně. Death metal jazzovými
prostředky někoho vyhnal ze sálu, mě nadchl.
KAREL KOUBA, festival Stimul, HIS
Voice, A2,
Může to vypadat jako
honění trika, ale byl to koncert Keijiho
Haina ze Stimulu – pro mě jeden z nejsilnějších zvukových zážitků
vůbec.
JEROME / JIŘÍ ŠPIČÁK, New Music
Pravděpodobně nebudu
sám, ale je těžké neuvést koncert Joanny
Newsom v Arše. Ačkoliv jsem většinu koncertů které jsem chtěl vidět
z různých důvodů neviděl (takhle mě mrzí třeba Keiji Haino, My Cat Is An
Alien a další), na Joannu jsem si čas vyhradil a dobře jsem udělal. Kdybych si
měl vsadit na jednoho člověka který se bude poslouchat za takových dvacet let,
uvedl bych její jméno – archetyp umělkyně, která trendům navzdory vystupuju
jako charismatická osobnost a na tom staví svůj pódiový projev. Taky jste se
někdy ptali sami sebe, jestli ji máte rádi za její hudbu nebo za to co u té
hudby dělá za obličeje? // Z ne úplně hudební oblasti, ovšem hudbou
prosáklý je film maďarského režiséra Benedeka Fliegaufa Mléčná dráha. Podtitul „ambientní film" mluví za vše, pro
milovníky field recordings a (např.) labelu Touch jistá nutnost. // Krom toho
se po uzávěrce ankety odehrají dva koncerty, které mají svůj potenciál – Fear
Falls Burning & Jesu, ale hlavně Stars of the Lid. Takže uvidíme.
LUKÁŠ JIŘIČKA, festival Stimul, HIS Voice
Třídenní festival Musica Genera v polském Štětíně.
Improvizace, elektronika, zvukové instalace, divoký jazz, abstraktní hlubiny.
Víkend posvěcený náročné, ale maximálně imponující hudbě, hutná a jasně vyprofilovaná
dramaturgie festivalu bez hluchých míst, líheň vzácných a nejen hudebních
setkání. Do noci hudba, do rána opojné diskuse o hudbě.
HYNEK DEDECIUS, HIS Voice
Koncerty: Animal Collective pod mostem v Bruselu (naživo o dost jiní než
na novince Strawberry Jam – tolik
chutných skladeb ještě není v drážkách), Gods and Griots neboli Young Gods a Dälek spolu na pódiu festivalu
Dour, Michael Gira s kloboukem
taky tam, Kode9 na Sonaru, Caribou v Lucemburku (dvě bicí
soupravy cestou k extázi), Matt
Elliott, Très.B…
Privátně: Animal Collective: Safer + Will To Joy, Alva Noto: Xerrox (www.raster-noton.de)
U nás asi tři // 1.
Vrcholem byl (pro mě) bez váhání koncert Regenorchester
XII, během Stimulu, bylo až
k neuvěření jakým způsobem dokázali pánové Hautzinger, Fenesz, Buck a Luc
Ex svýma dlouze a až přepečlivě tvořenýma strukturama mučit, v tom
nejlepším slova smyslu, posluchače. Analogie: vypijete lahev Gigondas (či
Pouilly Fuissé, máte-li raději bílé) a řikáte si, no to je úžasné, lahodné,
dokonalé, a navíc to není přemrštěně drahé, prostě radost, dopijete lahev, a
než ji odhodíte, zjistíte, že je plná…trochu se sice divíte, ale co, vypijete
ji taky, a s ještě větší radostí než tu první. Takhle to jde ještě chvíli,
než si řeknete, to snad ale opravdu není možné! // 2. Čistě zvukově, Feldmanova
jednoaktovka na Becketův text Neither
na letošních Ostravských dnech, ale bez toho
vizuálního rušení na plátně! // 3. Lê Quan Ninh s Donedou, ne v Praze, ale v pardubickém Divadle 29. Ninh před koncertem na
podiu po několika švihnutí smyčcem ve vzduchu prohlásil, že nepotřebuje žádnou
zvukovku a následný koncert mu dal zapravdu, naprosto skvělá akustika.
V zahraničí asi
dva: na Musique Action v Nancy Delay versus Trio. Povedená hra dvou
tanečníků versus video přenášející zpožděně (o 2 min 33 s) obraz na plátno
za doprovodu Lê Quan Ninha
na perkuse a velký buben. (www.lequanninh.net)
V Londýnským klubu
Red Rose koncert London Improvisers
Orchestra a jejich dirigované improvizace, velká legrace, kdy vlastně na
podiu bylo víc lidí jak v hledišti.
APAČKA, Freemusic.cz
Obhájit
"koncert roku" by pro mě bylo těžké, z asi padesátky koncertů (a to
ještě bez festivalů) mi tam aspiruje nejmíň pět (Unsane, Modest Mouse,Big
Business s Melvins, pAper chAse, QOTSA). Ale nejlepší ZÁŽITEK by byl italský
festival Independent Days v neděli
druhého září. Auto z půjčovny, devět set kilometrů
do Bologni. Skvělé počasí, kamarádi, …Trail of Dead, Tool a Nine Inch Nails.
NIN jsem letos viděla třikrát (paradoxně ani jednou z toho v Praze) a pokaždé
mě dvojice skladeb na konci, Head Like a Hole a Hand that Feeds, rozsekají, a
Hurt slepí. Nejlepší konec léta.