člověk se řízne do archivu
a spočítá si letokruhy
zase jich je tam o pár víc
dan deacon už má album druhý
the bug byl rub, king midas sound je líc
a do roka a do dne
se každej blogger shodne
na animálním kolektivu
člověk se řízne do archivu
a vidí: zas je toho tolik
dnes je tak snadný být muzikoholik
někdy jsem z toho nadšenej
jindy div nepláču
to jestli poslouchám fever ray
anebo micachu
někdy mi srdce usedá
a jindy bych si trs
to jestli ryoji ikeda
nebo spíš dirty projectors
čím dál víc holek a kluků
– což prosím není samo sebou –
posluchá hudbu šumů a hluků
nemusí to být zrovna merzbow
ale
tak dlouho žil noise někde stranou
teď celej klub má tričko sunn o)))
a že to chci hrát fér
a že znám asi pár kapel
neberu to přes rapidshare
– což není morální apel
jenom se snažím
koukat víc do dáli
jak se z toho svět vymotá
kde se ta ručička ustálí
vím, všechno dnes jede na digitál
a kopie rovná se originál
a těžko je uvázat na obojek
levnou síť plnou empétrojek
jenže kdo ví co bude za pět let
jak bude vypadat praha a jak internet
ale ať analog, anebo digitál
to, co jsme milovali, milovat budem dál
vidím to na sobě, což úplně stačí
mění se adresy i slova v občance
a za mnou při tom stěhováci vláčí
furt téhož koláře, blatného, šiktance
dál životem klusám
za joannou newsom
a bez výčitek a s klidem
bych nechal mučit v zemi zdejší
všechny co tvrdí lidem
která hudba je nejdůležitější
so… this is the end
how i wish you were here
fear is the man´s best friend
dyť jsi vladimír
the end is near.
(psáno pro večer HUDBA 2009: Konec se blíží aneb Zlaté časy, Fléda/Archa)