Tři mikropříhody s novými
The White Stripes, kteří v Británii
vycházejí dneska. // Mluví se mnou Daniela od distributora CDirect. „Asi budeme
dělat nový White Stripes! Dám vědět později!" // Mluvím s českými EMI. „Petře,
co je novýho?" „Ti White Stripes. Nejspíš je tu vydáme. Zatím nevím jistě!" // Na
koncertu Laurie A., nejmenovaný Pavel Kroulík z Aktuálně.cz: „Chceme teď
publikovat recenzi na nové White Stripes. Že to u nás nikdo nedistribuuje? No a
co? Slyšels to? Dobrá deska, ne?"
Na serveru Defekt někdo ze zájmu (děkuju!)
rekonstruoval pásmo klipů Les a tuš,
které jsem sestavil pro Karlovy Vary 2005. Chtěl jsem ukázat klipy tehdy ještě
dost čerstvé akustické vlny: Devendra Banhart, Animal Collective, Antony &
The Johnsons, Iron & Wine atd. Pro zajímavost – CocoRosie tehdy žádný klip
neměly, Sufjan S. taky ne, Joannu N. se nepodařilo sehnat (trvám u promítaných
snímků na oficiální cestě). Několikrát se pak tohle pásmo reprízovalo a mělo
něco jako úspěch. (Základním měřítkem úspěchu je, když vám opatrně strhnou plakát.)
Rozhodl jsem se k němu
vrátit – už proto, že dnes jsou ti muzikanti v Česku známější. Na Letní filmové škole se jednak zopakuje Les a tuš, jednak si odbyde premiéru
navazující dvojka. Když jsem viděl v novějších imagích/obrazech všechny ty
narážky na rituál, nenapadl mě jiný název než Cesta na slavnost. Nemůžu tu vypsat jeho program, protože by ho obratem
někdo zrekonstruoval pomocí YouTube ještě před premiérou. Ale je jasné, že jeho
středobodem nemůže být nic jiného než vpravdě šílenecký Cursed Sleep Bonnieho Prince Billyho, video zde.
Rumunský jazz. Kdy
naposledy jsem poslouchal rumunský jazz? Trendy Páně jsou nevyzpytatelné a label
Sonar Kollektiv právě uvádí solidní
průzkum bukurešťského komunistického labelu Electrecord. Místy to zní jako
lepší acid jazz z devadesátých let. Aura Urziceanu, Johnny Raducanu a snímky
z let 1966-78, anyone?