V jeho webovém archivu najdete pořady a skladby, které vytvořili
Ivan Palacký, Miloš Vojtěchovský, Tape-beatles, Birds Build Nests Underground,
Jaroslav Kořán, Jiří Adámek, Johana Švarcová, Jaromír Typlt, Vlastislav
Matoušek… Okruh lidí, kteří vytvářejí pro éterické médium rozhlasového
vysílání zvukové scenérie, se zvětšuje, je zajímavý, jako by se tu dělo něco,
co stojí za hlubší ohledání.
Mám minimum známých (zvlášť mladších), kteří by
soustavněji poslouchali rádio. Zdá se, že je to dnes problematické médium, ne
zrovna ideální schránka pro podstatná sdělení. Zároveň pokládám aktivity „Tvého"
portálu rAdioCUSTICA za výrazné, a hlavně, v něčem vystihující ducha doby. Jak
ty sám cítíš dnešní stav a perspektivy radio-publika? //Portál rAdioCUSTICA
vyrostl od počátku těchto aktivit jako nutná a
logická paralela k terestriálnímu vysílání. Zdá se mi, že paralelní existence
rádií a internetu do značné míry reprezentuje i dvě potenciální posluchačské
skupiny. Tou první je skupina lidí (a znám řadu takových kolem sebe), kteří přistupují
na jakousi "hru program-makerů", vědí, kdy se který z oblíbených
pořadů během dne vysílá, naladí rádio, naladí sebe a vstoupní svým – řekněme –
aktivním slyšením do mentální interakce s proudem vysílání. Druhá skupina
využije databázového rozměru internetu a v privátním tichu, mimo lineární čas
rádia si vyslechne pořad (popř. stáhne podcast), který by pravděpodobně mimo
široké relace veřejnoprávního média asi tak jako tak vzniknout nemohl. Je ale
otázkou, jestli chování rádia v některých sférách poměry veřejnoprávní a
privátní (občanské) sféry trochu nezamíchá…
Akustická volná tvorba: pro mě cosi mezi
klubovou alternativou,zvukovou alchymií ve studiu a experimentální narativní
tvorbou… Jaký typ českých tvůrců v poslední době přitáhla? Máme u nás „specifické
rysy"? // No – a neměli bychom
určitě zapomenout na už více jak šedesátiletou tradici elektroakustické hudby
(v říjnu 2008 oslavila 60 let konkrétní hudba, musique concréte, to bych dokonce
ze svého pohledu skladatele považoval klíčové pro to, co se od poválečných let v
prostředí rozvíjelo v rozhlasových reáliích – jak ty říkáš – "volné
akustické tvroby". A potom – je to část tvorby reprezentující jakýsi
kompoziční pól personálního spektra autorů, které oslovuji, s nimiž
přicházím do styku. Ten druhý pól pak pro mě reprezentují umělci přicházející
povětšinou z oblasti vizuálních umění poučených zvukem, z improvizační či
audio-bastlerské scény a podobně. Ti zpravidla přinášejí skvělé koncepty a otevřenou estetikou, často
ale u nich postrádám nějakou hlubší zkušenost s kompozicí jako něčím, co
je podle mého názoru pro formování zvuku v čase prostě nutné a co do značné
míry podmiňuje výslednou a dlouhodobější kvalitu. Akademičtěji orientovaní
skladatelé naopak prokazují nesrovnatelně větší kompoziční erudici, často ale
chybí řada úletových konceptů, zvukových nápadů, vizí, které si nelámou hlavu s
ničím… Jako producent bych si někdy přál dokonalý průnik obojího.
Média jsou dnes silná, zpochybňovaná,
manipulující, krachující – prostě důležitá a mluví se o nich. Myslíš, že tvorba
pro rádio může být příležitostí, jak tematizovat média a vypovídat o
nich? Setkal ses s nějakým projektem, který bys uvedl jako povedený příklad? // Média jsou
tematizovaná v okamžiku, kdy umění využívá jejich kvalit a možností. Když jako
producent připravím vysílání (viz Art's Birthday 2009), kterého se účastní osmnáct
zemí, na x místech v Evropě se konají koncerty a posluchač vstoupí do poslechu
takového večera čtyřmi způsoby a pokaždé jinak (v éteru, na internetu, v sále a
na satelitu), samotná výpověď umělců dostává nutně
různá zabarvení – tím rozmanitější, čím více se budeme bavit o rádiu jakožto
výsostně zvukovém médiu, které přirozeně stimuluje naší představivost a
rozehrává v naší fantazii obrazy, které jsou u televize svázané pohledem do
obrazovky. – A z druhého konce –
představme si, že rádio typu ČRo 3 – Vltavy poslouchá v desetimiliónovém státě
jedno procento lidí (cca 100 000). Jak dlouho bude trvat, abych dostal tolik
"úzce zaměřených posluchačů" k poslechu libovolného projektu do
Národního divadla, pražského NoDu, pardubického Divadla 29, brněnské Skleněné
louky atd. atd. – inu?