Ale ať jsem, kdo jsem: můj názor na Bogdana Trojaka, potažmo na téměř veškerý literární provoz v Čechách, v Moravě i ve Slezsku, je právě tak legitimní jako kterýkoli jiný. Takže mi polibte. Neslyšel jsem ve zdejších debatách lidi, kteří by citovali Bogdana Trojaka – ale že tu lidé citují mne, to je dost běžné. Takže si, hoši, utřete mlíko, šoupejte nohama, látku rychle dožeňte a přijďte.

Když hezky poprosíte, klidně vás ještě jednou vyzkouším.

Já jsem takovej posera, že kvůli tomu, co tu píšu, půjdu i k soudu. Mám tady na sto článků a lidi z nich porůznu citujou ne věty, ale celý odstavce. Takže jdi někam – nebo se aspoň představ. Vždycky mě rozjařej lidi, který si svou blbost pletou s cizí anonymitou – a sami se nedokážou ani podepsat celým jménem.

O tom, jak se co hraje a nehraje, víš absolutně kulový.

– mám ale divnej vkus, líbí se mi všechno… 🙂

On je to, čemu se říká OFICIÁLNÍ. Za bolševika to byla nadávka, dnes pochopitelně rovněž. Parafrázujme Karla Čapka a řekněme si, že básník BT poezii nepíše, on do ní „dělá“; jaký potom div, že máme v poezii dost naděláno? – On se prostě, jako hromada dalších lidí od kumštu, pohybuje ve vymezeném prostoru, píše vymezené verše, vydává vymezené knihy. Celý je tak vymezený, jako je celá vymezená naše soudobá uměna: gentlemanská dohoda mezi zúčastněnými, že Pašije jsou hlavně kšeft a netrpí při nich nikdy nikdo, ani ten Kristus.

Je to celé hra