Reklama
 
Blog | Pavel Klusák

Císařův slavík. Jana Kirschner.

Universal Shine aneb My z tebe to světlo vymačkáme. Nespojité poznámky.

Shine, album Jany Kirschner, žánr: pohodový, intimní pop. Nejzajímavější je sleeve-note: J. K. píše o hlubokém nepohodlí a neštěstí, do jakého ji uvrhlo natáčení hudby v Londýně. Všechno podle představ firmy a producenta, nic, co by pro ni bylo přirozené. Píše, že zčásti ten otřes a náhlou nechuť ke všemu britskému dostala do písniček, které tam nahrála.

Výsledná deska je tenhle týden nejprodávanější v Česku, lidé a novináři jako by říkali „netrpělas nadarmo“, legalizují, aby se to mohlo opakovat zas a znova – – –


Sama Kirschner nepíše na závěr textu něco jako „a přece to stálo za to“: spíš to vypadá, jako že po tom všem se vzdává soudu, jestli nahrávka k něčemu je nebo ne. Mně zní jako málo atraktivní, zaměnitelný pop s nepoměrem mezi aranžmá a křehkým hlasem. Nechci psát „slabým hlasem“: když už producenti vystavili JK té tortuře, mohli aspoň přijít na to, s jakým doprovodem by zněla dobře.

Reklama

Nechci srovnávat nesrovnatelné, ale od včerejška mám doma nové nahrávky Moniky Načevy. Nemluvme o kvalitě muziky, jen o vzniku: doma, ve vlastní produkci, s blízkými lidmi (incl. Michal Pavlíček a DJ Five), bez jakéhokoli deadlineu. Na vinylu, který si Monika vydala vlastním nákladem, jsou první dva tracky z nového repertoáru, plus instrumentální verze. Celé album bude hotovo, až… až se poskládají okolnosti, protože na deadline si M. N. sama se sebou momentálně nehraje. Ke koupi na webu www.naceva.eu

Jasně, že na internetu je toho hodně. Někdy je ale stejně člověk překvapený, kolik. Ale web za to nemůže, to my! Vyšla teď jakási pocta s názvem We All Love Ennio Morricone. No, jen jestli ho ti, co ho milují, plodného autora soundtracků doopravdy znají: já si to netroufám říct. (A ještě jedno kvantitativní překvapení – kdyby mě zajímalo víc variant odpovědi na podstatnou otázku…)

  untitled.jpg