Tentokrát byl vydavatelem
povolán docela překvapivý zachránce: Jaromír Tůma, který v osmdesátých
letech vedl rubriku Echo v Mladém světě, pro rozhlas dělal rockový Větrník,
v Amfoře hrál fotbal s prokomunistickými diskžokeji Skalkou, Salavou
a Jakoubkem. V téže dekádě napsal knihu o Olympiku. Člověk v mnohém
loajální k době, zároveň s rozhledem. Později už ho tolik nepotřeboval: byl
mj. editorem Playboye, vydal knihy s názvy Bigbít aneb Pendl mezi somráky a veksláky (kde „vzpomíná na bigbítovou vlnu v Čechách“) a Pán nad sklenkou – Praktické i praštěné rady
od osobností, bohémů a znalců pro kalná rána opilcova (= noblesní žánr „při
čem jsem přistihl lokální celebrity“).
Co Tůma,
v mnohém publicista minulosti, provede s R&P? Proč asi někdo sází
zrovna na něj? Odkud se vezme nová garnitura píšících autorů pro redakci? Tyhle
otázky u mě osobně přebilo zaujetí prvním šéfredaktorským editorialem. Dalo by
se čekat, že v něm nový šéf nastíní program. Místo toho čtu úvodní slova:
Dramaturg významného festivalu
se mi za časů hluboké totality svěřil: „Škoda, že nemám ségru. Jednak bych ji
píchal a ještě bych ji provdal na západ, aby mi vozila desky.“
Důvod, proč uvádí
tuhle fakt zábavnou příhodu, je tento: zemřel Syd Barrett a Tůmovi první desku Pink Floyd kdysi kdosi
poslal z Londýna. That´s it. V druhém „Tůmově“ čísle se píše o
Peaches, moc zajímavé kanadské performerce, která útočně obrací sexuální klišé
naruby. Upoutávka zní: Peaches – Čtěte „píčis“, to vám napoví, o čem bude řeč.
Zdá se, že Tůma má jasný recept, jak se přiblížit mladým.
P. S. : Ve snaze
zjistit, zda Tůmu neglosoval už někdo jiný, zadal jsem já pitomec do
vyhledávače „píchat ségru“, odklikl – a pak mi teprv došlo, jaký seznam odkazů
se mi asi tak vyroluje. Taky že jo, šéfredaktor Tůma v některých ohledech
věru není sám.
P. P. S.: Pro
vyváženost nutno dodat, že R&P má na české poměry velmi slušnou webovou
stránku aktualit, kam svižným tempem (= několik denně) přibývají zajímavé
zprávy z hudebního mainstreamu.
P. P. P. S.:
Glosovat obsah nového časopisu? Ne.
Ať se nikdo nezlobí – nějak se nemůžu přinutit, aby mi na osudu rockového média ještě dneska záleželo. Hudbu používáme každý jinak, včetně bigbítu.